Očkovat nebo neočkovat? Pro mnohé stejně existenciální otázka jako být či nebýt. Exkluzivní rozhovor s jedním z nejrespektovanějších epidemiologů v České republice, který má na svém kontě téměř 20 lékařských misí v různých částech světa.Zimní chřipky jsou za námi a dovolené před námi. Ideální čas na rozhovor s děkanem Lékařské fakulty Ostravské univerzity docentem MUDr. Rastislavem Maďarem, Ph.D., MBA, FRCPS, který se specializuje na prevenci a kontrolu infekčních nemocí a zároveň je odborníkem na cestovní a tropickou medicínu. Ve svém nabitém programu si našel čas pro náš magazín a vznikl z toho exkluzivní a hlavně moc zajímavý rozhovor.
Pane děkane, veřejnost má Vaše jméno silně spjato s pandemií koronaviru, během níž jste vykonal spoustu dobré práce. Všichni si vás pamatujeme jako respektovaného epidemiologa.
Jak jste se ke své specializaci odborníka na prevenci a kontrolu infekčních nemocí vlastně dostal?
Lékařem jsem se toužil stát už jako malý kluk. V polovině 80. let jsem v televizi viděl dokument o hladomoru ve východní Africe a v té chvíli jsem se rozhodl, že udělám vše proto, abych jim mohl pomáhat. V průběhu studia medicíny jsem si vybral infekční nemoci, které tam jsou velkým problémem. Současně mě velmi bavila terénní medicína a Ústav epidemiologie vedla charismatická osobnost, profesor Štefan Straka, který pracoval v mnoha exotických zemích světa. Byl dokonce součástí týmu, který se podílel na eradikaci pravých neštovic. To vše mě nakonec přivedlo k této specializaci a nikdy jsem nelitoval. Navíc si stále plním dětský sen, počet lékařských misí, které jsem absolvoval, se blíží k číslu 20. Epidemiologie je velmi pestrý obor. Mým hlavním tématem pro tzv. velký doktorát byly například nemocniční nákazy, což je věčně aktuální téma.
Když se zpětně ohlédneme za koronavirovou pandemií, jakou zkušenost vám pandemie přinesla?
Že když do odborných doporučení epidemiologů zasahují politici ve snaze vytřískat z krize pro sebe nějaké to procento navíc, nadělá to hodně škody, včetně ztráty důvěry části populace, bez které se boj s pandemii vyhrát nedá. Virus totiž každou slabinu lidí nemilosrdně využije.
Na přelomu roku byla z mnoha míst republiky hlášena vysoká četnost koronavirových onemocnění. Jak se letošní koronavirus liší od toho v roce 2020 a 2021? Proč už není tak nebezpečný?
Největší počet obětí si na našem území vyžádala koronavirová varianta alfa, ze začátku označovaná jako britská, která se rozšířila začátkem roku 2021. V tom čase byla po dvou předchozích epidemických vlnách už hodně obsazena nemocniční lůžka a vitálně důležité přístroje na jednotkách intenzivní péče. Následkem toho se v některých nemocnicích odehrávaly scény známé z válečné medicíny a vše vyvrcholilo v březnu 2021, kdy v ČR umřelo za jeden měsíc nejvíc lidí od druhé světové války. Vůbec nejhorší byla varianta delta neboli indická s nejvyšší virulencí, která se u nás šířila od léta 2021. Na podzim stejného roku zvýšila nemocnost i úmrtnost, od větších negativních dopadů nás však naštěstí ochránila vysoká proočkovanost rizikové populace. No a začátkem roku 2022 k nám zavítal omikron a ve formě různých subvariant zůstal až do dnešní doby. Vysoký počet mutací zvýšil jeho infekčnost, současně však zredukoval jeho schopnost vyvolat těžký zápal plic a klinický charakter nemocí se významně změnil. Počet nakažených prudce narostl, počty hospitalizovaných na JIP a úmrtnost však už nedosahovaly tak vysokých hodnot jako u předchozích variant SARS-‑CoV-2. V posledních letech tak virus SARS-‑CoV-2 přiváděl do nemocnic hlavně zdravotně křehké osoby vyššího věku s různými chronickými nemocemi a tento vývoj lze očekávat i nadále.
Doporučil byste dnes lidem pokračovat v preventivním očkování?
Obecně je vždy lepší nebýt nemocný než být, bez ohledu na to, jak je rizikový. To platí pro všechny nemoci. V případě covidu je to otázka volby vakcíny a správného načasování její aplikace. Protože subvarianty omikronu rychle mutují, ochrana před další nákazou může být poměrně krátkodobá. Přínos očkování pro ty nejrizikovější z hlediska snížení výskytu těžkých stavů a úmrtí však trvá delší dobu a je nesporný. Očkovat by se měli i lidé pečující o zranitelné, ať už v domácím prostředí nebo profesně.
Co si myslíte o očkování dětí? Řada mladých maminek se setkává s názorem, že očkování není potřeba, resp. může dítěti ublížit. Je tomu tak?
Obecně je očkování dětí proti různým infekčním nemocem velmi smysluplné. Některé maminky se obávají nežádoucích účinků vakcín, i kdyby se však vyskytly, skutečnou obavu by měly mít z reálných virů a bakterií. Ve vakcínách jsou jen oslabené nebo neživé, případně pouze jejich části. Pokud jde o covid, míra potřebnosti ochrany dětí vakcinací by se měla primárně odvíjet od jejich rizikovosti ve smyslu zdravotního stavu. A taky pokud jsou v blízkém kontaktu např. v jedné domácnosti s onkologickým či jinak vážně nemocným člověkem.
Po covidu jste se stal děkanem Lékařské fakulty Ostravské univerzity. S jakou vizí jste do funkce nastupoval?
Za děkana jsem byl zvolený už v říjnu 2020 v průběhu jedné z nejhorších covidových vln, před kterou jsem mimochodem dost dlouho předem na Ministerstvu zdravotnictví varoval. Ostravskou Lékařskou fakultu jsem přebíral v poměrně kritické situaci s pozastavenou akreditací všeobecného lékařství, ale problémů byla celá řada, včetně finančních. Naše fakulta nikdy nepřestala vychovávat kvalitní absolventy, přesto byla její existence ohrožená. Hlavním úkolem bylo tedy znovu získat akreditaci hlavního studijního programu, aby zůstala nadále lékařskou. To se nám povedlo, stejně jako mnoho dalších věcí. V dnešní době máme více než 2000 studentů, otevřeli jsme krásnou novou cvičnou nemocnici, stavíme nové vědecké centrum i nový děkanát, posílili jsme vědecký výkon, získali nové posily a zakreditovali nové studijní programy, včetně žádaného zubního lékařství.
Jak se liší výuka dnes od dob,
kdy jste studoval vy sám?
Za těch 26 let přibylo v medicíně mnoho nových informací, na druhou stranu dnešní možnosti teoretického studia i praktické výuky jsou naprosto úžasné. Anatomii jsem se doma učil z kreseb v učebnici ruského autora, dnes si můžete anatomické struktury zobrazit doma v mobilu nebo na tabletu a otáčet si to z různých úhlů. To je pro pochopení struktury orgánů a systémů velká pomoc. A podobné je to i u dalších vyučovaných oborů.
Jak obtížné je dnes vychovávat novou generaci lékařů a jak se dnešní studenti liší ve srovnání s vašimi studentskými léty?
Každá generace má svá specifika. Na lékařských fakultách máme výhodu v tom, že k nám směřují zástupci těch nejlepších z nejlepších. Obtížná jejich výchova určitě není, výš se totiž dostanou jen ti, kteří tu práci skutečně chtějí dělat. Studium obrovského objemu informací vyžaduje velkou časovou oběť a k tomu potřebuje člověk správnou motivaci, pevnou vůli a talent.
Na fakultě máte také Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví. Co zde konkrétně děláte nebo zkoumáte? Zabýváte se
i postkoronavirovým syndromem?
Náš ústav patří na fakultě k těm větším a velmi mě těší, že o práci u nás má zájem velké množství mladých kolegyň a kolegů. Máme i dost Ph.D. studentů a spektrum témat, které pokrýváme, je proto velmi široké. Jsou to nejen infekční nemoci, ale i vliv podmínek životního nebo pracovního prostředí na zdraví, toxikologie, hygiena, prevence nepřenosných nemocí atd... Postcovidovými potížemi jsme se zabývali i v rámci různých grantů a musím říct, že celá tato problematika je velmi složitá.
Vaší další specialitou, u které bych se rád zastavil, je cestovní a tropická medicína. Začněme obecnou otázkou. Jak je na tom podle vašeho názoru české zdravotnictví v porovnání s ostatními zeměmi?
Naše zdravotnictví patří k nejlepším na světě. Tím, že drtivou většinu pokrývá systém zdravotního pojištění a je pro pacienty zdarma, patříme mezi privilegovanou menšinu v rámci celé naší planety.
Jaké největší medicínské nástrahy nás v zahraničí čekají? Těch je potenciálně velké množství. Nejčastější do ČR importovanou exotickou nákazou je horečka dengue, největším zabijákem zůstává i v dnešní době, z klasických cestovatelských nemocí, malárie.
Jak by se měla naše zdravotní příprava lišit v případě, že cestujeme do tradičních přímořských letovisek typu Turecko nebo Egypt a jak v případě tropických destinací?
Riziko nákazy v zahraničí a tím pádem i příprava před odjezdem závisí od konkrétních detailů, jako jsou délka, účel a přesné místo pobytu, plánované aktivity, roční období, věk a zdravotní stav cestovatele atd. Základem pro všechny cestovatele je při cestách do exotiky očkování proti virovým hepatitidám a břišnímu tyfu. Další doporučení záleží od individuálního rizika definovaného každému na míru.
Typickou tuzemskou nemocí je chřipka. Jaká je typická tropická nemoc? Tedy mimo zažívacích potíží. Chřipka má sezónní charakter, je vázána na chladné období. Značně rozšířenou exotickou nákazou vázanou taky na svou typickou sezónu, období dešťů, je horečka dengue.
Setkal jste se ve své praxi s nějakou opravdu kuriózní cestovní nemocí?
Jsou méně časté tropické infekce, které nejsou v pravém smyslu kuriózní. Tímto slovem by šlo označit stavy, u kterých byla současně přítomná nákaza více patogeny. To je náročnější na správný diagnostický postup. Vždy se však postupuje podle priorit. Za kuriózní bych však označil různá setkání se zvířaty, po kterých hrozí nákaza vzteklinou, především jsou to opice. Příběhy od cestovatelů i z vlastní zkušenosti bych mohl vyprávět skutečně dlouho.
Jaký jste vy sám cestovatel? Cestujete rád? Pokud ano, jaké jsou vaše oblíbené destinace?
Já jsem už jako dítě miloval cestopisy a studoval atlasy zemí a kontinentů. Moje geografické znalosti jsou nadstandardní, což mi teď pomáhá při práci. Navštívil jsem už přibližné stovku zemí světa. Kdysi bych jel úplně kamkoliv, dnes už si ale dost vybírám. Z Asie mám v srdci nejvíc Srí Lanku, kde jsem byl desetkrát, i jako lékař pomáhat po tsunami. Z Afriky je to především Malawi.
Kde budete trávit letošní dovolenou?
Letní dovolenou trávím každoročně v Dalmácii, u Jadranského moře pod pohořím Biokovo, kde se setkává klesající horský vzduch s mořským a mísí vůně levandulí a borovic. Tam to miluje celá naše rodina. A za pár týdnů se v průběhu jarních prázdnin vypravíme do Singapuru a Thajska. Tam to máme rádi taky a už delší dobu jsme tam nebyli.
Děkujeme za rozhovor.
