Z našeho nedávného průzkumu mezi neformálními pečujícími vyplynulo, že nejčastějším důvodem, proč jsou na péči sami, je odmítání odborné pomoci zvenčí seniorem, o kterého pečují. Nastává tak situace, kdy pečující už má za to, že senior by potřeboval odbornou pomoc nebo je potřeba časově doplnit pomoc rodinného pečujícího, ale senior sám to tak buď ještě nevidí, nebo má z přijetí takové pomoci z různých důvodů strach.
V tomto článku odhalíme některé z důvodů, které mohou za odmítáním stát, a zároveň se pokusíme přijít na to, jak s těmito strachy pracovat tak, aby se povedlo je překonat.
Nedůvěra
Důvod, se kterým se ve své praxi potkávám nejčastěji, je strach pustit si někoho cizího domů. Nedůvěra v „pomocníka“, který přichází zvenčí, kterého neznám. Z mého pohledu jde o snadno pochopitelný důvod, tím spíš, že se v posledních letech čím dál častěji mluví o tzv. šmejdech a dalších podvodnících, kteří využívají důvěřivost seniorů. Pochopit, proč nevěříme cizím lidem je pro většinu z nás snadné, složitější ale bývá tuto nedůvěru odstranit. Přesto v mnoha případech ve chvíli, kdy se podaří dojednat první návštěvu osobního asistenta/ky či pečova-
tele/ky, tato nedůvěra zmizí.
Zkusme začít tím, že vyjádříme pochopení seniorova strachu. „Rozumím tomu, že se bojíš, všude slyšíš, jak máš být obezřetný ohledně neznámých lidí. Možná bych taky byla nervózní. Co by ti pomohlo tu nervozitu překonat?“ Možná senior sám ví, co by potřeboval a přijde s konkrétními návrhy. Pokud ne, můžeme zkusit navrhnout postup my. Vybereme poskytovatele spolu, prohlédneme si spolu jejich stránky, pouze těch, kteří jsou v registru poskytovatelů sociálních služeb. Zavoláme na některou linku pro seniory či zajdeme do poradny a poprosíme o ověřené tipy. Zjistěte, jak přesně poskytování dané služby probíhá, ať můžete službu představit svému blízkému a společně projít scénář setkání třeba s osobním asistentem.
Ve chvíli, kdy máme vybráno a podaří se nám službu zajistit, domluvíme se s poskytovatelem zda bude jeden asistent/pečovatel nebo se budou střídat dva. Pak obvykle následuje schůzka (nebo si o ni řekněte) nejen se zástupcem poskytovatele služby, ale i přímo s pracovníky, kteří budou k seniorovi docházet. Buďte u této schůzky taky. A podruhé můžete být přítomni na začátku, až osobní asistent přijde a přijít před koncem služby, aby senior měl jistotu, že nebude na celý proces sám.
Vezměte celý proces jako zkoušku, netlačte hned na to, aby byla služba od začátku poskytována v úplném rozsahu (pokud je to možné). Dopřejme svým blízkým čas zkusit si na novou situaci zvyknout. Připravme se na to, že celý proces může chvíli trvat a všechno nemusí napoprvé „klapnout“. Už to, že to váš blízký zkusí je pro něj velký krok, který ho stojí spoustu energie a často je i emočně velmi náročný.
Stud říct si o pomoc
Pro velkou část lidí je po celý život těžké říct si o pomoc, i když se jedná o přechodnou situaci. Pro seniora je tato situace obvykle již trvalá. Vyrovnat se s tím, že už vše nezvládnu, není lehké, každý na to potřebuje různě dlouhý čas a někdo se s tím vnitřně nesmíří nikdy.
Záleží velmi na tom, jakou pomoc senior potřebuje. Pokud se jedná o praktickou starost o domácnost, lze ukázat, že i my si necháváme pomoci. Někdo má paní na úklid, jiný si objedná oběd či večeři. Usnadňuje nám to život a šetří energii na důležitější věci. V případě seniorů to může být třeba i potřebné rehabilitační cvičení, které je pak naopak udrží déle v takovém stavu soběstačnosti, v jakém jsou.
Obtížnější to bývá, pokud senior potřebuje pomoci s něčím, co více zasahuje do jeho osobní až intimní zóny, například s osobní hygienou. Tam je pro mnoho lidí hranice, za kterou se jim jen těžko někoho pouští. Zde je za mě možné argumentovat tím, že daný člověk je profesionál. Je to podobné, jako když si musíte odložit u doktora, aby vás mohl vyšetřit. U pečovatele, který pomáhá s osobní hygienou je to podobné. Paralela s lékařem je pro mnoho lidí dobře uchopitelná. Také doporučuji domluvit se seniorem, pečovatele jakého pohlaví by preferoval a pokusit se s poskytovatelem domluvit, zda je možné tomuto přání vyhovět.
Finanční situace
V neposlední řadě je třeba jako důvod odmítání péče vzít v úvahu i finanční stránku věci. Pro některé seniory může být taková péče příliš nákladná. V tu chvíli je na místě v klidu si sednout, spočítat náklady ideální péče a podívat se na to, zda má senior vyřízeny příspěvky, na které má ve své situaci nárok, a zároveň zda je třeba pro rodinu možné složit se na několik hodin asistence navíc.
Jestli ani tak není možné na ideální péči dosáhnout, doporučuji navštívit některou poradnu pro seniory a podívat se s odborníky na to, co je péče nutná a jak by jí šlo co nejlépe poskládat, aby vyšla co nejlevněji a senior si ji mohl dovolit.
Základem řešení i tohoto problému je komunikace. Ptát se a zjišťovat proč. Proč senior nechce péči zvenčí. Má strach? Z čeho? Když se nám to podaří zjistit, máme na půl vyhráno. Pak je potřeba obrátit se na druhou stranu a mapovat, co by mu pomohlo situaci lépe zvládnout? Chce o ní vědět víc nebo naplánovat podrobně jednotlivé kroky? Co by potřeboval, aby mohl takovou pomoc přijmout? Nezlehčování strachu našich blízkých a náš zájem pomoc jim ho překonat je cestou k tomu, aby přijali pomoc zvenčí, kterou potřebují a zkvalitní jejich život.
Tereza Brunerová psycholožka a právnička odborný konzultant poradenské platformy Neztratit se ve stáří – www.neztratitsevestari.cz
