Martině a Lukášovi Vlčkovým, sólistům muzikálového souboru Národního divadla moravskoslezského, přibyla doma před více než rokem malá Violka. V následujícím rozhovoru nám prozradí, jak zvládají svou novou roli, a také to, co dceři zpívají večer před spaním.
Martino, jsi sólová zpěvačka a v muzikálu Pět let zpět jsi zpívala: „Chci ženou tvou se stát, jednou ti dítě dát…“ S jakými pocity se na ten text díváš nyní, když už je Violka na světě?
M: Tohle byla má oblíbená role. Vystupovala jsem v ní, když jsem byla pár týdnů v jiném stavu. Tehdy to nikdo v divadle nevěděl. Tedy kromě Gábiny Petrákové, naší šéfky souboru. Ta to na mě poznala hned první den… Když jsem tu větu zpívala, uvědomovala jsem si, že to tak zanedlouho opravdu bude. A samozřejmě jsem se na to moc těšila.
Průběh těhotenství i narození Violky ale nebyla úplná procházka růžovým sadem, že?
M: To ne. Těhotenství jsem neměla úplně snadné a bohužel jsem při něm nemohla zpívat. Také porod nešel přirozenou cestou. Violka se narodila císařským řezem. Když přišla na svět a poprvé vyjekla, bylo to nádherné.
L: Pro nás se na chvíli zastavil svět. A mně se málem zastavilo srdce…
M: Oba jsme v tu chvíli byli ohromně dojatí. Přiznám se, že mě dojme máloco, ale tahle chvíle byla pro nás oba něčím neopakovatelným.
Nyní působíte oba opravdu šťastně.
M: To proto, že opravdu šťastní jsme. I když se samozřejmě kolem nás občas dějí věci, okolnosti a situace, které třeba úplně šťastné nejsou.
L: Potkávají nás různé zatěžkávací zkoušky. Třeba pár dní po porodu začal v celé naší ulici mnohadenní „sbíječkový koncert“ při příležitosti výměny plynového potrubí.
M: K tomu se doma neočekávaně pokazila spousta věcí, které normálně fungují.
L: Třeba nám přestala fungovat myčka.
M: A taky nám vytekl odpad…
L: A v noci, když vypadl proud, jsem chodil ohřívat vodu na divadelní vrátnici…
M: Bereme to tak, že život není dokonalý.
Lukáši, na pódiu jsi zazářil v muzikálu Andrewa Lloyda Webbera Jesus Christ Superstar v roli Ježíše. Hrál jsi ale někdy na pódiu otce?
L: Ano. Ve své kariéře jsem kromě svatého otce hrál i skutečného tátu. Bylo to v Městském divadle Brno v muzikálu Děsnej pátek.
Jak ti to šlo?
L: Řekl bych, že dobře. Byl jsem přímo příkladný, vzorný táta.
M: Můžu potvrdit. Lukáš byl v té roli fakt senzační! Ta role mu sedla. Až jsem si říkala: Takovýho správnýho chlapa a otce by chtěla mít každá holka. To mu fakt půjde.
A jak je to nyní, když je to doopravdy? Osvědčil se?
M: Rozhodně. Lukáš mi hodně pomáhá. Mám opravdu štěstí, protože občas slýchám, že tatínkové tolik nepřikládají ruku k dílu…
L: Já zírám!
A jak zvládá svou roli maminky Martina?
L: Já bych řekl, že Martinka tuhle roli zvládá perfektně! Zvládá úplně vše včetně spousty věcí doma… Snažím se ji trochu zastavit a přesvědčit ji, že všechno nemusí být hned, ale moc se mi to nedaří.
M: Lukáš naráží na to, že jsem v životě i v práci hodně netrpělivá. Chci, aby vše bylo hned. A tady to najednou hned nejde. V jednu chvíli mám pocit, že vše zvládám a za malý moment je to přesně naopak. Cítím, že roli mámy absolutně nezvládám a jsem nemožná…
L: To ale není pravda. Martinka je skvělá máma. Opravdu.
Martino, stýská se ti po divadle?
M: Musím přiznat, že moc. Ta pauza byla opravdu dlouhá. Navíc prodloužená koronavirem. Jak už jsem zmínila, průběh těhotenství nebyl úplně snadný, takže mi nebylo umožněno dělat to, co miluju, a užívat si i to, co si člověk užít chce. O to víc mi všechno chybělo. Teď mám samozřejmě myšlenky někde úplně jinde, ale pomalu začínám zpívat.
Zpíváte doma Violce?
L: Jasně. Zpíváme jí oba a pořád. Martinka například Tři oříšky pro Popelku.
M: To je taková osvědčená uspávací klasika. Violka má Tři oříšky ráda, ale snažím se jí zpívat i jiné písně z mého repertoáru.
Dcerka si s vámi o divadle asi ještě nepovídá, ale co když se jednou bude Violka chtít vydat ve vašich stopách?
L: V tuhle chvíli samozřejmě nevíme, jestli bude mít Violka nějaké umělecké tendence. Každopádně můžeme už dnes zhodnotit její hlasový fond. A ten je zvláště v nočních hodinách poměrně výrazný.
M: To je pravda. Její hlas má sílu. Ale klidně se může stát, že nakonec bude mít absolutní „hudební hluch“. Uvidíme. Kdyby se rozhodla vydat v našich stopách, bránit jí v tom rozhodně nebudeme. Myslím, že nemá význam jí cokoliv odpírat, každý člověk si stejně svůj směr najde. A kdybychom jí tu uměleckou cestu odpírali a hledali pro ni něco, jak se občas říká, „normálního“, tak bychom tu naši profesi shazovali. My oba svou práci milujeme. Tak to samozřejmě nebudeme naší dceři odpírat. A když bude chtít být lékařkou, tak bude lékařkou a budu z toho mít taky radost. Hlavně ať ji život baví.
L: Přesně tak. Ať dělá, co ji baví, a my ji v tom budeme podporovat. Třeba bude po Martině a bude vrcholová sportovkyně…
M: To byl trochu vtip, i když já jsem dříve byla hodně sportovně založená… Třeba na rodinné vyjížďky na kole se těším.
Sport je stejně jako sólový zpěv hodně o kondici. Jak se oba udržujete ve formě?
M: Já si kupuju vitamíny a ty mi pomáhají.
L: Já jsem v tom trochu lajdák. Já si sice také nakoupím vitamíny, ale pak to doma leží, anebo si to Martinka ještě přidá k těm svým. Třeba letos v zimě jsem lehce přibral, protože jsem se málo hýbal. Takže s tím musím něco udělat. S večerním uďobáváním u televize bude konec!
Otázky kladl dramaturg souboru NDM Tomáš Novotný
