Americký psychoanalytik Herbert Freudenberger formuloval v roce 1974 poprvé pojem „Burnout‑Syndrom“. U lékařů vypátral stav tělesného, emocionálního a duševního vyčerpání způsobený trvalým a opakovaným zatěžováním. Dnes syndrom vyhoření pozorujeme u mnoha dalších profesí.
Syndrom vyhoření je stav emocionálního vyčerpání a snížené pracovní pohotovosti. Průběh začíná pomalým klesáním z vysoké pracovní pohotovosti až po neúčinnou každodenní práci. Onemocnění nepřichází ze dne na den, ale vyvíjí se delší dobu. Proto platí, aby člověk dbal již na první symptomy a náznaky a aby reagoval co možná nejdříve. Včasné symptomy jsou např. bolesti hlavy, nechutenství nebo poruchy spánku. Na psychické úrovni může dojít k problémům s koncentrací, pochybám, nervozitě i k neschopnosti řešit svou situaci. Typická jsou prohlášení: „Už nejsem s to vydržet ten tlak“ nebo „Cítím se vnitřně prázdný a vyhořelý“.
Do stavu vyčerpání se může dostat každý, kdo je permanentně přetěžován v pracovních všedních dnech. Přemrštěná vlastní očekávání zvyšují nátlak na jejich splnění. Seznam příčin způsobujících syndrom vyhoření „Burnout“ je dlouhý a pestrý: patří sem Mobbing, přesčasy, dlouho trvající přetížení, vysoký pracovní nátlak, strach ze ztráty zaměstnání, krize v rodině, ale také organizační slabosti. Dalšími příčinami jsou nereálné požadavky, přetěžování i příliš krátké nebo žádné zotavovací fáze. Pro perfekcionisty a lidi se syndromem pomocníka je prokazatelně těžší říci „Ne“ a zřídka kdy zvládnou práci navíc odmítnout. Také nároky na sebe samotné jsou u takovýchto lidí často tak vysoké, že krach je přímo naprogramovaný.
Syndromem vyhoření paradoxně nejvíce trpí lidé, kteří jsou zpravidla velmi motivovaní a mající pracovní nadšení. Tito lidé si často nakládají příliš mnoho úkolů a kladou nereálně vysoké požadavky na sebe a své okolí. Stálé přetížení však tělo i duši vyvádí stále více z rovnováhy. Zvláště náchylní na syndrom vyhoření jsou nejen manageři, ale také učitelé, vychovatelé, policisté nebo ženy v domácnosti.
Pocit, že již nezvládáte trvalý stres a problémy v pracovním prostředí, v brzké době zatíží osobní vztahy. Pocity strachu, agrese nebo lhostejnost se tím rychleji stupňují. Porážky nahlodávají vnímání vlastní hodnoty, komunikační pohotovost klesá. Postižení proto omezují sociální kontakty stále více a jsou v zajetí situace vyčerpání. Přehled potíží tohoto onemocnění je přitom velmi komplexní: Jeden se cítí nervózní a napjatý, je neklidný a vznětlivý. Jiní jsou deprimovaní nebo bojácní a stáhnou se zpět. Pokud je duše tímto způsobem nahlodána, mohou se objevit i tělesné problémy: srdeční potíže, vysoký krevní tlak, potíže spojené s trávením, zvýšená náchylnost k infekcím, bolesti zad, napětí svalů, trvalá únava.
Kdo chce vyskočit ze začarovaného kruhu a zastavit syndrom vyhoření „Burnout“, musí usilovat o změnu své ustrnulé životní situace a vnést do života více uvolnění, relaxace. Na prvním místě tedy stojí analýza životního stylu a situací, které způsobují vnitřní prázdnotu. Na základě této analýzy bude pravděpodobně nutné nově definovat své osobní a pracovní cíle. Důležité je zvládnutí a vytvoření nové rovnováhy, která vede k vyváženému životu. K tomu patří dostatek spánku, zdravá strava a dostatek pohybu. K větší jistotě a klidu ve styku se stresem přispívají také přátelé a rodina. Dávají duši potřebnou oporu. V běžných pracovních dnech by měly být pevně stanovené pravidelné přestávky. Tak lze například v polední přestávce udělat krátkou rychlou procházku a načerpat čerstvý vzduch. Nebo si po práci zasportovat, popřípadě 20 minut poslouchat relaxační hudbu, aby člověk vypnul. Čas, který jsme takto investovali, se nám dvakrát vrátí.
(mp, ru)
