Vtipné, aktuální a hlavně zapamatovatelné – přesně takové jsou písně Pokáče, vlastním jménem Jana Pokorného. Před nedávnem si splnil sen o vyprodané O2 aréně, poté vydal knížku s říkadly pro děti. O jeho životě, blížících se Vánocích nebo třeba o tom, jak pečuje o své zdraví, se dočtete v našem rozhovoru.
Pane Pokorný, máte teď za sebou koncert ve vyprodané O2 aréně. Jaký jste si z něj odnesl zážitek a čím byl pro vás výjimečný?
Bylo to velký a skvělý. Snažil jsem se to moc nepodělat. Jestli se to povedlo, to ať posoudí ostatní. Ale za mě rozhodně velkej zážitek a moc děkuju všem, kteří byli u toho.
Během koncertu vystoupilo mnoho známých osobností z české hudební scény, mimo jiné také Lucie Bílá. Podle čeho jste hosty na koncert vybíral a jaká byla vaše vize?
Pro mě vždycky bylo u písničky důležité autorství, proto jsem si pozval hosty, s nimiž mám buď společnou písničku, nebo jsem pro ně písničku psal nebo s nimi na ní spolupracoval. To byl případ všech hostů, včetně Lucky Bílé, pro kterou jsem napsal Dobrý kafe. Byla pro mě obrovská čest s ní sdílet pódium.
Koncert jste odehrál pouze v ponožkách, co vás k tomu vedlo?
Mám jen jedny boty a už hrozně dlouho, jsou roztrhaný a zaflákaný, žena by mě v nich nepustila, proto ponožky. :)
Jak se liší koncertování pro malé publikum a velkou halu?
Oboje má svoje, u malého publika vidíte každému do obličeje, u velké haly už je to dav a nemáte šanci jednotlivé lidi identifikovat. Ale není to tak, že by malý koncert byl horší než velký. Někdy je skvělý koncert pro nepočetné publikum, někdy hrajete pro narvanej sál a stojí to za prd. (smích)
Spousta umělců se během své kariéry dostane do tvůrčí krize. Prošel jste si někdy také takovouto krizí?
Já jí mám pořád, ale už to neřeším. Vždycky odešla, tak odejde zas, netřeba se tím stresovat. Většinu bariér si člověk staví sám, tak proč tomu jít naproti?
Co vás inspiruje k tvorbě?
Život, svět kolem nás, humor, rodina, kamarádi… Je toho spousta, stačí se rozhlédnout a inspirace je až až.
Bylo vždy vaším snem věnovat se hudbě? A plánujete se někdy vrátit ke své původní profesi „ajťáka“?
Vždycky jsem chtěl být fotbalista, ale nevyšlo to, protože jsem hrozný kopyto. Tak sem vzal do ruky kytaru, žádnej zázrak to není, ale snad lepší, než s balonem. Je to hrozně vrtkavý řemeslo, takže pokud opadne zájem, klidně se vrátím zpátky k počítačům.
Zdá se, že loňský a letošní rok máte opravdu nabitý velkými věcmi. Kromě vyprodané O2 arény se vám v roce 2021 a 2022 narodili synové, oženil jste se a před nedávnem jste vydal knížku říkánek. Co plánujete na rok 2023?
No byla to velká jízda, to je pravda. Na příští rok mám připraveno zase spoustu novinek pro fanoušky, ale nechci prozrazovat. Sledujte moje sociální sítě a nechte se překvapit…
Na svých sociálních sítích moc nesdílíte soukromý život. Snažíte se tyto dva světy záměrně oddělovat?
Jo jo, soukromí ven moc netahám, je to hrozně křehká věc. Dneska dáte fotku s dítětem na instagram a najednou půl milionu lidí ví, jak vaše ratolest vypadá… Někomu to nevadí, já jsem v tomhle radši obezřetný a na svých sociálních sítích sdílím převážně muziku.
Jak se vám daří skloubit koncertování a rodinu?
Z koncertů se těším domů a po pár dnech se zase těším na koncerty. Ale je to skvělá harmonie, baví mě oboje, jsem hrozně vděčný za to, co mám.
Blíží se vánoční svátky, prozradil byste, jak se u vás Vánoce slaví, zda máte nějaké oblíbené zvyky a jestli vnímáte tyto svátky s příchodem dětí jinak?
Vánoce miluju, loni jsme poprvé byli s mojí Eliškou a malým Teodorem na Vánoce doma, do té doby jsem Štědrý den vždy trávil u našich, takže to byla změna, ale bylo to skvělý. No a letos nás bude zas o jednoho víc, tak snad o tom ví Ježíšek.
Jsme magazín o zdraví, proto by jistě čtenáře zajímalo, jak konkrétně vy pečujete o své zdraví. Holdujete například zdravé stravě, otužování či pravidelnému pohybu?
Občas cvičím, občas chodím běhat, občas sedím deset hodin v dodávce a snídám fast food, takže jak kdy. S koncertním životem je to trochu náročnější, ale neměnil bych.
Děkujeme za rozhovor a ať se daří.
Děkuju a přeju vám i čtenářům krásné a klidné svátky, hlavně zdravíčko. :)
Medailonek:
Jan Pokorný – Pokáč absolvoval magisterské studium na ČVUT. V rámci studia softwarového inženýrství a počítačového vidění strávil půl roku na stáži v Bruselu.
V životě ho to ale začalo více táhnout k hudbě a v roce 2008 začal psát své první písně. Hudební kariéru započal jako předskokan ve Slaném, letos se mu splnil sen a odehrál svůj první koncert v O2 Areně. Ve svých začátcích se nejvýrazněji zapsal do paměti posluchačů spojením s Voxelem, z jejichž spolupráce vznikla například píseň “V naší ulici”.
O talentech jednoho z našich momentálně nejznámějších hudebníků není pochyb. Vypracoval se sám jako kluk s ukulele a dávno nám všem ukázal, že je mnohem víc než jen to. Píše texty, skládá, koncertuje, ale je také tátou už dvou synů, Teodora a Tobiáše. V roce 2021 se oženil s bývalou českou vícebojařkou Eliškou Klučinovou.
O jeho životě, zájmech a jak to všechno zvládá, se můžete dočíst v našem rozhovoru.
