Jedná se o látku steroidní povahy nacházející se jak v lidském těle, tak v těle mnoha jiných živočichů. Výjimečně jej lze nalézt také u dalších organismů, z nichž můžeme jmenovat některé druhy hub nebo mykobakterie. Je součástí každé buňky lidského těla a rovněž stavební jednotkou nervů a některých hormonů. Napomáhá našemu tělu zpracovávat tuky a hraje významnou roli při tvorbě buněčných membrán. Velkou část cholesterolu si naše tělo produkuje samo – jedná se o tzv. endogenní cholesterol. Druhá část je přijímána v potravě, zejména v tucích.
Doporučený maximální denní příjem se zpravidla liší podle toho, zda se jedná o sportujícího člověka, či nikoli. U nesportujících jedinců se doporučený denní příjem pohybuje okolo 300 mg, což odpovídá zhruba 1 a půl vejci.
Naproti tomu aktivně sportující jedinci velmi často překročí uvedený limit. Díky vyššímu energetickému příjmu souvisejícím s větší konzumací potravy musí často zkonzumovat více cholesterolu. V podstatě by se dalo říci, že endogenní tvorba cholesterolu je stejně jako denní potřeba do značné míry individuální.
U zdravých a aktivních jedinců působí určitá zpětná vazba, což znamená, že při dostatečném příjmu cholesterolu v potravě zároveň snižuje jeho produkci v játrech.
Cholesterol je stejně jako další krevní lipidy transportován za pomocí tzv. přenašečů nazývaných lipoproteiny. Jsou tvořeny tuky a bílkovinami, a právě vzájemný poměr těchto dvou základních součástí určuje jejich charakteristické fyzikální vlastnosti.
Samotný transport cholesterolu probíhá z jater směrem do cév.
Všeobecně je nazývaný jako tzv. „špatný cholesterol“, protože při jeho nadměrném množství dochází k nežádoucímu usazování do cévních stěn a tvorbě aterosklerotických plátů.
Transportuje cholesterol z cév směrem do jater, kde je využíván při tvorbě hormonů, žlučových kyselin a vitaminu D podílejícího se na tvorbě kostí.
Pro lidský organismus je příznivý hlavně tím, že vyrovnává škodlivý efekt ostatních tuků, a tím významně snižuje riziko vzniku aterosklerózy.
Lze jej charakterizovat jako lipoproteinovou částici vznikající v játrech, Základ je tvořen jednoduchými tuky nazývanými triglyceridy, které jsou obklopeny fosfolipidy, cholesteryl-estery a určitými apoliproteiny – z těch nejvýznamnějších je dobré zmínit apolipoprotein B.
Bylo však pozorováno že zvýšená produkce VLDL je spojena s vyšší tvorbou LDL, tedy škodlivého cholesterolu, a tím přispívá k tvorbě aterosklerotických plátů.
S VLDL mají souvislost také některá další onemocnění jako např. jaterní steatóza. V takovém případě dochází v játrech ke kumulaci VLDL z důvodu narušené sekrece.
Za doporučenou hladinu cholesterolu v lidské krvi označujeme tu, která nepřesáhne hodnotu 5 mmol/l (milimolů na litr). Je-li vyšší, např. 5,01 mmol/l a více, hovoříme o zvýšené hodnotě. Lidé s touto hodnotou by měli v prvé řadě dbát o svůj jídelníček a vhodně upravit životní styl.
Pokud se hladina cholesterolu pohybuje nad hodnotou 6,5 mmol/l, jedná se o tzv. rizikovou hodnotu. Lidem s takto vysokým cholesterolem hrozí větší riziko kardiovaskulárních onemocnění a je doporučeno vyhledat péči odborného lékaře.
V případě jakkoliv zvýšených hodnot je pak vhodné znát nejen svůj celkový cholesterol, ale také hladinu HDL a LDL cholesterolu. Při zvýšené hladině LDL cholesterolu (hodnota nad 3 mmol/l) dochází k usazování nadbytečného množství v cévních stěnách, což má za následek tvorbu aterosklerotických plátů. Kvůli nim cévy ztrácejí svou pružnost a zužuje se prostor pro průtok krve. Samotné usazování v cévních stěnách však nebolí, onemocnění se projeví až následnými komplikacemi jako např. infarkt myokardu, cévní mozková příhoda nebo ischemická choroba dolních končetin.
Zvýšená hladina cholesterolu neboli hyperlipidimie se řadí mezi významné rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění, která mají za následek více než 50 % všech úmrtí v ČR.
V rámci studie Post-Monica, Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), bylo zjištěno, že se problém zvýšené hladiny cholesterolu týká téměř 70 % dospělé české populace.
Mezi jedno z příbuzných onemocnění, které je důležité zmínit, je tzv. familiární hypercholesterolemie. Jedná se o závažné genetické onemocnění látkové přeměny tuků v lidském těle. Vyznačuje se částečnou nebo úplnou absencí receptorů pro LDL částice.
U familiární hypercholesterolemie rozlišujeme dva druhy, a to primární a sekundární. Zatímco sekundární forma je ve své podstatě získaná během života, primární je geneticky podmíněná.
Důležitým poznávacím znakem je vysoká hladina cholesterolu v krvi, a to ve velmi raném věku člověka. Podstatou celého genetického vyšetření je vyhledání mutace v některém z genů, jejichž poškození nese odpovědnost za rozvoj onemocnění.
Jako hlavní a velmi podstatný základ léčby je vždy změna životního stylu. Léčba zvýšené hladiny cholesterolu je většinou celoživotní záležitostí a nelze ji přerušit bez dosažení určitých hodnot.
Důležité je naučit se s onemocněním žít a zvolit zdravý životní styl. Doporučena jsou především tato opatření:
Součástí terapie zvýšené hladiny cholesterolu je také užití tzv. hypolipidemik. Jejich úkolem je snižování hodnoty cholesterolu nebo triglyceridů. Výjimku tvoří nikotinová kyselina, která snižuje hladiny obou lipoproteinů.
Tato léčiva jsou používána tehdy, je-li hladina celkového cholesterolu vyšší než 6,5 mmol/l (neboli hladina LDL cholesterolu vyšší než 4,6 mmol/l).
Hlavním cílem je proto snížit LDL cholesterol na hodnotu 3,0 mmol/l.
Hypolipidemika lze rozdělit:
1. Podle převažujícího účinku na lipidy:
2. Podle převažujícího účinku:
- snížení intestinální absorpce cholesterolu:
- snížení syntézy cholesterolu a VLDL:
Matěj Keseli, DiS.
