Podle zákona č. 95/2004 je zdravotnickým pracovníkem fyzická osoba, která vykonává povolání lékaře, zubaře anebo farmaceuta a zdravotnickým povoláním je pak souhrn činností a znalostí nutný k vykonávání těchto tří zdravotnických povolání.
Kdo je to lékárník?
Farmaceut je odborně způsobilý k poskytování lékárenské péče, pokud vystuduje magisterské pětileté prezenční studium na některé z vysokých škol v České nebo Slovenské republice. Před ukončením studia musí absolvovat půlroční praxi v některé z lékáren na území České nebo Slovenské republiky.
Lékárenská péče se řadí mezi druhy zdravotní péče, farmaceut však může pracovat mimo tuto sféru, např. u výrobce či distributora. Lékárenská péče se týká získávání léčiv, jejich přípravy, jejich úpravy (ředění antibiotických sirupů), výdeji pacientům, skladování léčiv a též jejich odborně provedené kontroly. Lékárník také poskytuje odborné informace o léčivech a dle zákona o zdravotnických prostředcích může vydávat i uchovávat zdravotnické prostředky. Kromě toho, že farmaceut musí být odborně způsobilý, musí být též způsobilý po stránce zdravotní a musí mít čistý trestní rejstřík. Čistý trestní rejstřík znamená, že lékárník nesměl být odsouzen pro úmyslný trestný čin v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Každý lékárník je povinen se navíc celoživotně vzdělávat.
Pokud chce být lékárník vedoucím lékárníkem, musí získat specializovanou způsobilost zakončenou atestační zkouškou. Navíc musí během své praxe absolvovat ještě doplňující odbornou praxi na specializovaných místech k tomu určených (např. některé nemocniční lékárny). Pro představu celá tato cesta k vedoucímu lékárníkovi trvá v dnešních podmínkách 36 měsíců po absolvování všech povinných seminářů, stáží a zkoušek.
Kdo je to farmaceutická asistentka?
Dle zákona č. 96/2004 je farmaceutická asistentka (FA) odborně způsobilá vykonávat povolání po třech letech absolvování VOŠ. Asistentka musí splnit podmínky závěrečného absolutoria a obhájit absolventskou práci.
FA může vydávat zdravotnické prostředky na poukazy a léčivé přípravky bez předpisu. Dále je oprávněna vydávat na žádanku i léčiva na předpis. Dále je FA oprávněna léčivé přípravky kontrolovat, připravovat a objednávat. FA se může dále vzdělávat ve specializovaných oborech, jako jsou zdravotnické prostředky či specializované lékárenské činnosti. FA musí být odborně způsobilá, zdravotně způsobilá a bezúhonná.
Kdo je to sanitář
Sanitář musí mít splněn kvalifikovaný sanitářský kurz. Sanitář vždy pracuje pod přímým vedením anebo odborným dohledem. Pomáhá přijímat, ukládat a označovat zboží. Provádí pomocné práce při přípravě léčiv. Vykonává pomocné a sanitační práce v lékárně. Opět zde platí podmínka odborné a zdravotní způsobilosti a trestní bezúhonnosti.
Proč dodržovat pokyny a jak by mělo vypadat dispenzační minimum?
Každému pacientovi by při návštěvě zdravotnického zařízení, kterým lékárna bezpochyby je, mělo byt poskytnuto tzv. dispenzační minimum. Jedná se o pár základních informací k léku, které by pacient měl při jeho užívání vědět. Například při užívání nosních kapek by měl pacient vědět, že by je neměl používat déle než týden, jinak hrozí nedokrvení a následné poškození nosní sliznice.
Lékárna by měla být uzpůsobena pro diskrétní rozhovor mezi pacientem a lékárníkem (příp. farmaceutickou asistentkou).
Při dispenzaci bychom pacienty, kteří nejeví zájem, měli motivovat k užívání jejich léčivých přípravků. V dobré psychické pohodě se rozhovor vede lépe, a navíc částečně dokáže pomoci i tzv. placebo efekt.
Každý pacient je jedinečný, proto by měl lékárník zvážit, jaké informace a v jakém množství mu při rozhovoru podá.
Dispenzační minimum se zabývá vysvětlením, jak správně užít léky a jak správně manipulovat se zdravotnickými pomůckami. Zároveň by lékárník měl odpovědět na otázku, proč je užívání nebo používání důležité a jaké jsou výhody pro pacienty.
Informace nebo rada má být vždy správná, srozumitelná, jednoznačná a hlavně jednoduše sdělená. Cizími slovíčky jako myorelaxans nebo anxiolytikum opravdu nikoho neoslníme a pro pacienta bude tato rada bezcenná.
Farmaceut, případně farmaceutická asistentka, by měl být pacientovi po ruce při samoléčbě – v této oblasti je opravdu velký potenciál práce lékárníka. V době, kdy WHO klade důraz na zodpovědnost každého jedince za své zdraví a zároveň se snaží snížit náklady na zdravotní péči, se samoléčba považuje za pozitivní součást zdravotního uvědomění. Samoléčbou rozumíme léčbu lehkých zdravotních potíží prostřednictvím volně dostupných léků, tzn. takových léků, které jsou dostupné bez lékařského předpisu a jejichž výběru nepředcházela návštěva u lékaře. Farmaceut je též schopen na základě svých schopnosti a dovednosti rozhodnout, kdy je samoléčba nevhodná a kdy je pacienta nutné odeslat k lékaři.
V lékárně by měla být vyčleněná část nebo konzultační místnost pro osobní rozhovor, pokud si ho pacient přeje. V lékárně by měl být dostatek odborně vzdělaného personálu, přičemž alespoň jeden farmaceut by měl s pacienty konzultovat užívaná léčiva, jejich kontraindikace, lékové či potravinové interakce právě v této místnosti. Druhý farmaceut by se pak měl plně věnovat expedici za tárou, kde vždy nejsou příhodné podmínky pro tyto činnosti.
Základem celého dispenzačního minima je fakt, že farmaceut poskytne slovní nebo písemnou informaci k vydávaným lékům, informuje o jejich správném užívání, interakcích s potravinami či dalšími léky a dalších vlastnostech, které jsou nezbytné pro dosažení správného a bezpečného účinku. Chceme maximalizovat účinek správného užití a minimalizovat riziko užití nesprávného.
PharmDr. Ondřej Žák
Lékárna SANO Rychvald
