Petr Havlíček (29.4.1969) Jeden z nejznámějších českých výživových poradců. K jeho klientům patřili např. Kateřina Neumanová, Tomáš Dvořák, Roman Šebrle a další. Přestože se chtěl stát veterinářem a vystudoval obor zootechnika se specializací na potravinářské technologie, začal se již na škole blíže zajímat o stravování. Začínal s výživou vrcholových sportovců, dnes kromě známých sportovců, českých osob ností, radí s výživou také klientům, kteří chtějí zhubnout, změnit životní styl či zlepšit kondici. Petra známe i jako spolumoderátora na pořadu Jste to, co jíte a Souboj v těžké váze a jako autora několika knih o výživě.
Kdo se u Vás v rodině stará o nákupy a sestavu jídelníčku? Doplňujete jídelníček i nějakými potravinovými doplňky?
Původně jsem chtěl napsat, že tyto věci řeším především já, ale to bych asi kecal. Řešíme to společně se ženou. Jednou nakoupí ona, jednou já. Ono to není nic moc složitého, když nakupujete vlastně jen základní potraviny a vaříte z nich poctivá domácí jídla. Pokud jde o to vaření, tak v minulosti jsem více vařil já, teď ale mnohem více vaří žena. O víkendech vaříme často společně, každý z nás dělá něco. Jídlo máme sice rádi, ale nemusíme trávit hodiny v kuchyni. A doplňky stravy? Nikdy u nás nechybí rybí tuk, vitamín D a houba chaga.
Máte celkem tři děti, dovolíte dětem sladkosti a tzv. nezdravá jídla (brambůrky, strava typu mcdolnald…?
Myslíte, že je v dnešní době reálné děti od všech těchto věcí odstavit, když se to na nás valí ze všech stran? Ale popořadě: nejmladší Tonička je zatím na mateřském mléce a příkrmech, takže ta je zatím těchto pochutin uchráněna. Prostřední Matěj si občas něco dá. V létě jsou to zmrzlinky, v zimě lízátka. A perník od babičky. Ten může vždycky. Ale brambůrky, limonády či colu a další „laskominy“ jsou pro něj zcela tabu. Jen je občas složité mu vysvětlovat, proč ostatní, stejně staré děti můžou, a on ne. A nejstarší Lucka je ve věku, kdy se jí moc do ničeho kecat nedá, protože teď ví všechno nejlépe :). Chápu to, měl jsem to v tom věku hodně podobně.
Kdo má u vás v rodině rozhodující slovo ohledně výchovy dětí, stravy a zdravého životního stylu?
Byť vyznáváme názorovou pluralitu, tak ve výchově dětí ji nepotřebujeme, protože jsme naštěstí oba se ženou za jedno a vlastně asi neexistuje oblast, kde bychom se v názorech na to, jak chceme vychovávat a jak vychováváme naše děti, neshodli. A to se netýká jen stravování či životního stylu, ale i hodnotového systému.
Máte rozdělené role, kdo je ten hodný a kdo ten přísný?
Hmmm, tak to teď musím chvíli přemýšlet, protože to asi nebude tak jednoduché na to jednoznačně odpovědět. Přísnější bude asi maminka a je to logické, je s dětmi od rána do večera. Tatínek, když večer dorazí z práce, tak si přece nebude kazit těch pár chvil, co má, než půjdou děti spát tím, že jim bude nadávat. Ale o víkendech se situace mění, tam mám pocit, že jsem přísnější já. Anebo méně trpělivý? :)
Abychom pomohli našemu tělu udržet se ve skvělé formě, soustředíme se na tyto čtyři aspekty: zdravou stravu, pohyb, spánek a dobrou psychiku. Nebo je ještě něco na co bych se měla soustředit?
Já myslím, že když se vám povede zvládnout tohle všechno, pak už není asi nic dalšího, co by bylo třeba zlepšovat. Protože to je přesně ten moment, kdy máme pod kontrolou svoje emoce a pudy (popřípadě i závislosti) a umíme s nimi pracovat tak, aby nás netáhly tam, kam my sami vědomě nechceme jít.
Co pro Vás znamená relax?
Já bych relax rozdělil do dvou skupin: aktivní relax mám spojený s manuální prací – ale o samotě. Sice to není činnost, u které celý organismus vypne a relaxuje, ale dokonale mi to funguje jako čistička hlavy, a ještě k tomu přistupuje i pocit uspokojení z dobře vykonané práce (tedy když se to povede :)). Pasivní relax je na gauči s dobrou audioknihou v uších. A když toho mám plné zuby v práci, tak si na 15 minut zavřu oči a zcela vypnu. A to funguje dokonale.
Často uvádíte, jak je spánek důležitý, jak to máte se spánkem vy?
Snažím se, fakt se snažím, ale není to ono. Jednak se Matěj a Tonča několikrát za noc probudí, takže my vstáváme taky, ale druhak jsem vůl já sám, když odchod do ložnice odkládám, protože prostě nutně potřebuji něco dočíst, dodělat, dokoukat… Samozřejmě jsem pak druhý den jak praštěný, zvlášť když spím jen šest hodin a třikrát za noc vstanu ke klukovi, protože má zrovna blbou noc.
Každý občas zažíváme nějaké stresové období, jak mu čelíte?
Za svůj padesátiletý život jsem naštěstí pochopil, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Jinými slovy, že všechno má svoje řešení. Ale kde mi tohle moc nefunguje, a to jsou situace, kdy se něco děje s dětmi.
Jak jste na tom se sportem? Děláte nějaké sporty hromadně jako rodina?
Já jsem se pro sport asi úplně nenarodil :), ale jsem v něm vlastně stále. Jak díky své práci, tak i doma. Nejstarší Lucka hraje vrcholově tenis a moje žena chytala za fotbalovou Spartu, kam se teď bude částečně vracet, protože bez sportu, na který je zvyklá od dětství, nemůže být. Já o sobě s nadsázkou říkám, že pro mě jsou nejlepším sportovním náčiním krumpáč, lopata nebo sekačka. :) Ale něco zvládnu i s rodinou. Tenis nebo fotbal určitě ne, ale kolo třeba moc rád.
Jak se změnily Vaše chuťové buňky v průběhu Vašeho života? Jaké bylo Vaše nejoblíbenější jídlo, když jste byl dítě a jaké je dnes?
A víte, že si nejoblíbenější jídla z dětství asi už nepamatuji? Zato ze sebe můžu vysypat seznam toho, co jsem jako dítě nenáviděl. Třeba květákový mozeček, taková ta špenátová kejda nebo houbová smaženice. A to mi vydrželo dodnes. Ale například tepelně opracovanou zeleninu, kterou jsem jako dítě taky nesnášel, si dneska docela užívám. Takže bych řekl, že mám teď to své chuťové portfolio mnohem objemnější než v dětství. Já byl totiž hrozně vybíravý parchant :). A pokud jde o to nejoblíbenější jídlo – tak takové to jedno nej nemám. Mě prostě jídlo baví. Baví mě dobré a kvalitní jídlo a jestli to je steak nebo žemlovka, to je asi jedno, když je to dobře připravené a zrovna se to hodí.
Jsou ve výživě dnes nějaké nové trendy?
Tak to bychom asi potřebovali několik stran. Trendů a směrů je dnes totiž celá řada a je to jen logické. Výživa nás dosti ovlivňuje, ale každý jsme svým způsobem originál, a to v mnoha oblastech, takže je jen logické, že každému z nás může vyhovovat trochu jiné stravování. Ale má to samozřejmě několik podmínek: stravování mi musí zajistit dostatečný příjem všech živin, a to nejen těch, na které máme tabulkové hodnoty, musí respektovat fyziologii trávení, budu se dlouhodobě cítit dobře, budu zdravý a výkonný a neudělám si ze svého stravovacího stylu náboženství.
