Každý správný chovatel by měl svého domácího mazlíčka pravidelně odčervovat v rozmezí 3-6 měsíců. Chrání tím preventivně sebe a svou rodinu, protože psi jsou často nositelé a mezihostitelé parazitů, kteří můžou ohrozit i zdraví svých páníčků a chovatelů.
Co ohrožuje zdraví psů
Štěňata nejčastěji ohrožuje parazitární onemocnění toxokaróza způsobené škrkavkou psí (Toxocarosa canis). Štěně trpí plynatostí, zvracením, odmítá žrát. Na štěněti pozorujeme matnou srst, může kašlat a objevují se i křeče. Napadení škrkavkou může končit u oslabených jedinců i úhynem zvířete.
U psů, kteří cestují do jiných klimatických pásem, hrozí i onemocnění tasemnicemi, tzv. cestodóza. Zde kromě všeobecných znaků onemocnění (matná srst, nechutenství, hubnutí) pozorujeme i sáňkování. Pes dře análním otvorem o zem, protože vypadávající články parazita ho svědí, což v praxi připomíná tento zimní sport.
Ve střední Evropě není dirofilarióza častým onemocněním, větší riziko hrozí opět u zvířat, které často se svým majitelem cestují po světě. Nemoc je způsobena parazitem vlasovcem psím (Dirofilaria immitis). Při rozvoji komplikací je zvíře unavené, malátné, anemické, často kašle. Problémy postupně přechází v chronické srdeční selhání, psovi se zrychluje dýchání i srdeční tep a není schopen zvládat delší procházky ani zvýšenou zátěž.
Kromě kardiovaskulárního systému napadají parazité i tlusté střevo a způsobují onemocnění trichuriózu. Původcem je tenkohlavec liščí (Trichuris vulpis). Pes začíná hubnout a trápí ho průjmy, ve kterých se může objevit krev.
Tenké střevo nejčastěji u psů napadá prvok Giardia intestinalis. Giardióza se objevuje u zvířat oslabených, nasedá již na prvotní onemocnění domácího mazlíčka. Psa trápí dlouhodobě průjem bílé barvy s tukovými kapénkami, proto zaznamenáváme úbytek hmotnosti.
Méně často pak naše domácí mazlíčky napadají měchovci, u psů je to měchovec psí (Ancylostomosa caninum) a měchovec liščí (Uncinaria stenocephala). Na pokožce břicha pozorujeme pupínky, které zvíře dráždí, a proto je kouše a olizuje. Často postižený pes i kašle.
Jak správně aplikovat veterinární přípravky
Tablety vložíme na kořen jazyka a počkáme, až pes tabletu spolkne. Můžeme masírovat hrdlo, aby bylo polknutí jistější. U psa odhrneme pysky, aby svého chovatele nekousnul nebo jinak neporanil. Pro usnadnění polykání můžeme tabletu namazat máslem nebo medem. Další možností je tabletu zabalit do kousku pamlsku (paštika, salám, šunka, maso). Pokud tableta není speciálně potažena (např. s prodlouženým uvolněním), můžeme ji rozpustit nebo suspendovat ve vodě.
Perorální pastu aplikátorem přímo vložíme na kořen jazyka nebo na horní patro. U nespolupracujících psů můžeme zamíchat do oblíbené potravy. Suspenze nebo roztoky veterinárních léčiv můžeme aplikovat pomocí injekční stříkačky do koutku úst, volně stékají do hrdla. Při mírně zakloněné hlavě zvířete se aktivuje polykací reflex. Podobně jako u lidí je u nemocných nebo nespolupracujících zvířat možnost použití nasogastrické sondy.
CO SE POUŽÍVÁ NA ODČERVENÍ
1. Tablety Dehinel– nejčastější léková forma, aplikuje se podle váhy psa.
2. Pasty a gely pro perorální aplikaci (Caniverm, Banmith, Caniquantel) – jednoduchá aplikace, vhodné u štěňat.
3. Perorální roztok a suspenze – méně časté.
4. Spot-on (Advocate, Profender) – roztok k nakapání na kůži se používá na vnější (všenky, blechy, klíšťata) i vnitřní parazity (viz. výše).
Mnohé z těchto přípravků jsou vázány na veterinární předpis.
Jak často psa odčervovat
Fena by se měla odčervit před plánovanou březostí, protože některé látky obsažené ve veterinárních léčivech mohou být teratogenní (febantel v přípravku Drontal). Teratogenita znamená, že léčivá látka může poškodit orgán plodu nebo jeho vývoj. Štěňatům se poté veterinární léčiva podávají v pravidelných intervalech: Minimálně každé 3 týdny do 3 měsíců věku, pak každý měsíc do 6. měsíce věku a poté pokračovat v intervalu 3 měsíců. 1. odčervení ve věku 14 dnů společně s fenou, která štěňata porodila, 2. odčervení ve věku 4 týdnů, 3. odčervení ve věku 6 týdnů, 4. odčervení ve věku 8 týdnů, 5. odčervení ve věku 10 týdnů, 6. odčervení ve věku 12 týdnů. Následně se štěňata odčervují co dva měsíce, až štěně dosáhne prvního roku života.
POZOR! Inteligentní psi tabletu nespolknou, nechají ji v puse za zuby a v nestřežený okamžik tabletu vyplivnou.
Názor odborné veřejnosti, zda odčervovat svého domácího miláčka, je poměrně nejednoznačný. Základem každé kontroly u veterináře (4x ročně) by měl být odběr stolice (koprologické vyšetření) a její rozbor, zda neobsahuje parazita. Následně veterinář zvolí cílenou léčbu podle parazitologického vyšetření stolice, kterou opakuje za 14 dní po první dávce. Obecný úzus tedy zní, že zvířata žijící v rizikovém prostředí by se měla odčervovat v rozmezí 3-6 měsíců dle hmotnosti. Zároveň musíme vzít v potaz, zda se jedná o psa venkovského či městského a zda zvíře přichází do kontaktu s hospodářským zvířectvem.
Jaké jsou nevýhody odčervení psů
Většina lékových forem působí v organismu pouze na dospělé formy parazita, proto je dobré provést cílené vyšetření stolice postiženého zvířete. Účinek ve většině případů netrvá déle než 24 hodin, na vajíčka a jiné vývojová stádia parazita nemá často léčivá látka vliv. Jedinou výjimkou jsou spot-on přípravky, které se však častěji využívají na léčbu parazitů vnějších (viz. výše).
