Elegantní způsob vystupování, nádherně zbarvený hlas a životní moudrost. To je to, co příznivci divadla a filmu v Česku i na Slovensku milují na charizmatickém herci Milanovi Kňažkovi. Právě má za sebou premiéru divadelní hry Gin game v Divadle na Jezerce, křest své knihy S otvorenými očami a spoustu dalších úspěšných projektů. Jak zvládá vysoké pracovní nasazení a co plánuje do příštího období, prozradil magazínu Moje lékárna v exkluzivním rozhovoru.
Koncem loňského roku se Vám jako prvnímu slovenskému herci povedlo získat prestižní ocenění Thálie za drama Shylock. Jaký to byl pocit?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že mě to nepotěšilo. Už předtím jsem se ocitl v poslední trojici nominovaných za roli Picassa, ale tento výsledek mi opravdu udělal radost.
Pro mě je určitě ideální, pokud ve hře hrajeme jen dva nebo tři, protože pak je pro každého dostatek prostoru. Potvrzuje se to třeba i s Jiřinkou Bohdalovou v nové hře Gin game.
Hra Shylock je monodramatem, hrajete v ní tedy sám. Je to pro Vás náročnější ve srovnání s hrami, kde účinkujete s více hereckými kolegy?
Tuto otázku jsem řešil už při nabídce na hru Shylock. Když totiž člověk hraje sám, nikdo mu nic nepokazí. Ale také mu ani nikdo nepomůže. Když mám partnera, je to zajímavější. Těžko se to ale zobecňuje, vždy záleží na tom, co od dané role očekáváte. Pro mě je určitě ideální, pokud ve hře hrajeme jen dva nebo tři, protože pak je pro každého dostatek prostoru. Potvrzuje se to třeba i s Jiřinkou Bohdalovou v nové hře Gin game, s Vilmou Cibulkovou v Picassovi, s Milanem Lasicou ve hře Na fašírky mi nesiahaj nebo také s Milkou Vašáryovou a Milanem Lasicou ve hře Rybárik kráľovský.
Vraťme se tedy k Vaší nové inscenaci Gin game. Co Vás na ní nejvíce baví?
Jde o zajímavou hru. Není to pouze komedie, ale spíše tragikomedie. Najdeme tam humorné chvilky, někdy bych řekl až scény „gagového charakteru“, ale na druhé straně jsou tam i pasáže, které tak trochu připomínají Čechova, a několik opravdu vážných scén, třeba když si vzájemně odhalujeme svou minulost. To bych zas přirovnal až k Virginii Woolfové, která umí být chvílemi také dost krutá. Mám rád hry, kde se řeší humor, ale také vážné vztahové záležitosti a Gin game je jednou z nich.
Jak se podle Vašeho názoru líbí divákům?
Zatím s ní máme úspěch. Premiéru jsme měli v únoru a momentálně jsou vyprodaná všechna představení až do konce března. Jde o čtvrtou hru, kterou jsem nastudoval v češtině v Divadle na Jezerce.
Máte mnoho povinností a aktivit. Jak se pořád udržujete v tak skvělé formě?
Právě tou prací. Už jsem sice více než deset let důchodce, ale kdybych seděl doma a četl noviny, bylo by to možná s mou kondicí horší. Snažil jsem se pouze trochu zvolnit, ale nikdy jsem nepřestal pracovat a můžu říct, že se prostě nenudím. Kromě svých aktuálních pěti divadelních her se pohybuji také ve filmu. Nedávno jsme měli premiéru filmu Můj příběh v Praze, na podzim se chystám opět natáčet. Ještě o tom sice nemohu mluvit, ale už se na to pomalu připravujeme.
Loni jste kromě divadla a filmu stihl také pokřtít svou knihu s názvem S otvorenými očami. Myslíte si, že dnešním mladším generacím může pomoct v chápání historie a třeba jim i otevře oči?
To určitě! Hlavně proto, že se v ní dost podrobně věnuji asi největšímu přelomu v naší historii, a to je 89. rok a něžná revoluce, stejně jako vzniku demokratické politiky a prvním svobodným volbám. Jelikož jsem byl 13 let aktivně v politice, třikrát ve vládě a spoluzakládal jsem tři politické strany, vím o tom dost. Proto jsem chtěl podat autentickou a pravdivou výpověď, jelikož jsem svědkem toho, že se dějiny často přepisují a deformují. Kdo tedy má zájem o opravdovou historii a důležité chvíle našeho vývoje, najde v této knize mnoho odpovědí.
Jaké jsou Vaše plány do dalších období?
Nedělám si dlouhodobé plány. Jedno je však jisté, a to, že do léta si dám trochu pauzu, protože mám do té doby 14 představení nejenom v Praze a Bratislavě, ale také v Olomouci, ve Zlíně, v Děčíně nebo na východním Slovensku. Bude toho opravdu hodně, a proto chci přes léto načerpat energii. A na podzim uvidíme. Mám nějaké vyhlídky v divadle i ve filmu, takže pracovat určitě nepřestávám. Doufám, že se divákům v Česku i na Slovensku bude líbit i má další práce a bude pro ně zajímavá.
Už jsem sice více než deset let důchodce, ale kdybych seděl doma a četl noviny, bylo by to možná s mou kondicí horší. Snažil jsem se pouze trochu zvolnit, ale nikdy jsem nepřestal pracovat a můžu říct, že se prostě nenudím.
Slovenský herec a politik, bývalý ministr kultury Milan Kňažko se narodil 28. 8. 1945 v Horných Plachtincích na Slovensku. Vystudoval herectví na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a stal se členem několika činoherních souborů. V roce 1989 vstoupil do politiky, působil ve vládě, byl spoluzakladatelem třech politických stran (VPN, HZDS a SDKÚ), ministrem mezinárodních vztahů SR, místopředsedou vlády SR, ministrem zahraničních věcí SR a ministrem kultury. V listopadu 2002 se stal prezidentem Mezinárodního filmového festivalu Bratislava a od roku 2003 do roku 2007 byl generálním ředitelem TV JOJ. V roce 2014 kandidoval ve volbách na prezidenta SR.
