Ageismus se stává po rasismu a sexismu hlavním tématem v diskusi o rovnosti práv a příležitostí. Čelíme tak nové výzvě Evropy. Stereotypizace a diskriminace jedinců kvůli jejich vyššímu věku nabývá řady forem a kdokoliv může být její obětí.
Negativní sebehodnocení starších osob zkracuje jejich naději na dožití. Ageismus má negativní dopady na individuální, rodinné a společenské rovině a brání inkluzi starších občanů do všech sfér života společnosti. Ageismus je manifestován širokým spektrem fenoménů jak na individuální, tak na institucionální úrovni. Patří sem stereotypy a mýty, otevřené opovržení a averze vůči starším lidem, vyhýbání se kontaktu, diskriminační praktiky v bydlení, zaměstnání a službách, kreslené vtipy o seniorech apod.
Někdy se ageismus stává účelnou metodou, jakou se společnost snaží setřást vlastní zodpovědnost vůči starším občanům. Jindy slouží jako osobní záměr chránící mladší jedince před přemýšlením o věcech, kterých se bojí (stárnutí, nemoc, smrt).
Příkladem ageismu je přesvědčení, že většina starších lidí je senilní, pocit, že stáří je nejhorším stadiem života či pevná hranice odchodu do důchodu bez ohledu na zdraví a schopnosti pracovníka. Extrémními polohami vztahu ke starším jsou pak gerontofobie a gerontofilie.
Věková diskriminace se prohlubuje
Za nejzávažnější způsob diskriminace v naší společnosti považuje polovina Čechů znevýhodňování podle věku (tab. 1). Z evropských států mají s diskriminací kvůli věku největší praktické zkušenosti právě Češi. Nadpoloviční většina se shoduje i v tom, že diskriminačního jednání v Česku přibývá.
Věková diskriminace vede seniory k tomu, že se snaží s přibývajícími roky bojovat oblékáním, stylem života či plastickými operacemi – za nemalých finančních nákladů.
Podceňování seniorů v Česku má několik důvodů. Vyplývá například z horší ekonomické situace této skupiny. V zemích, kde mají senioři lepší ekonomické podmínky, převládá spíše úcta a obdiv k jejich životním zkušenostem a znalostem. Cesta z podceňování vede proto i přes zvyšování životní úrovně starších občanů. Dokud bude stáří evokovat chudobu, bude pro seniory těžké své postavení změnit a vydobýt si více respektu ve společnosti. Starší lidé jsou občas manažery firem považováni za pomalé a neschopné přizpůsobit se změnám. Media je pak prezentují jako neschopné, přihlouplé a potížisty. K zápornému mediálnímu obrazu seniorů může přispívat i debata o penzích, ve které jsou senioři líčeni jako skupina odčerpávající společnosti peníze.
Českým důchodkyním hrozí chudoba
Ženy v Česku mají výrazně nižší starobní důchod než muži. Pobírají zhruba o pětinu nižší důchod. Jsou na tom nejhůře v EU. Často pracují v oborech a profesích s nižšími příjmy, ale i na stejných pozicích mívají nižší mzdu než jejich kolegové. Výši důchodu ovlivňuje i doba rodičovské dovolené či práce na částečný úvazek. Žijí také déle, zůstávají bez partnera a veškeré náklady na živobytí nesou samy. Sociologové mluví o feminizaci chudoby. Srovnání příjmů důchodců ukazuje tabulka 2.
Ageismus vidíme i v dopravě
Předsudky či negativní postoje vůči starším lidem se objevují i ve vztahu k veřejné dopravě. Je možné se setkat se zesměšňujícími názory, že „důchodci sprintují na volná místa“ nebo že „hromadnou dopravou jezdí ve špičce, i když nemají co na práci“. Vyjádřením negativního postoje je i názor, že „starým lidem by se měly sebrat řidičáky, protože zdržují dopravu a jsou nebezpeční“. V hromadné dopravě vyjadřuje naprostý nezájem o staré pasažéry otázka bezbariérovosti. Pro osoby se sníženou pohyblivostí se zavádějí bezbariérové linky, to však lze vnímat jako stigmatizující akt, který způsobuje exkluzi nemohoucích a starších lidí ze systému veřejné dopravy a přispívá k věkové dezintegraci a segregaci společnosti.
Hrozba sociální izolace
Odchodem do důchodu se mění životní stereotyp, přerušují se sociální kontakty, sníží se finanční zdroje a člověk mnohdy začíná žít osaměle – reálnou se stává hrozba sociální izolace. Tato ztráta je velkým stresem a může vést až ke smrti. Většinou se sociální izolace objevuje u starých jedinců, jejichž rodina je vzdálena, nebo nemají rodinu a neudržují kontakty s přáteli, sousedy a okolím.
Integrace seniorů je úkolem celé společnosti
Seniorům je potřeba umožnit realizovat jejich skutečný potenciál ve všech oblastech života.
Úkolem vyspělé společnosti je staré osoby integrovat, ne segregovat. V otázkách zaměstnávání je problém spojen s nabídkou pracovních míst a také vhodností práce a podmínek na pracovišti. Zájmem komunit by mělo být rozšiřování nabídek možností pro rozvoj aktivit starších lidí. Sociální izolace je pak výzvou pro zavádění vhodných úprav urbánního a dopravního systému pro potřeby starších lidí.
