Představte si, že konečně opustíte svou stresující práci a vydáte se cestovat po světe. Že to nejde? Omyl! Své o tom ví cestovatelé a blogeři s přezdívkou The Sikls. Ondřej, Kamila a jejich syn Elliot se rozhodli sbalit věci do jednoho kufru, opustit stereotypní život a vydat se na cestu kolem světa. Co na cestování milují nejvíc, kdy byli strachy bez sebe a co jim v kufru nikdy nesmí chybět? To se dozvíte v našem rozhovoru s nimi až z daleké Kanady.
Tři lidi a jeden cestovní kufr. Co v něm nikdy nesmí chybět?
Ondřej: Pasy, kreditní karta, foťák, dron, notebook, plavky a hlavně žabky!
Jaký nejbláznivější zážitek jste doposud na cestách zažili?
Ondřej: Je jich nespočet! Jako třeba v Kambodži, kdy jsme o půlnoci na lodičce honili svítící plankton, nebo když jsme se byli potápět s velrybími žraloky na Filipínách.
Při vaší cestě světem se často dostáváte do těsné blízkosti mnoha zvířat, třeba tygrů, lvů, žraloků… Nebojíte se?
Ondřej: Popravdě já se nejvíc bál u prasátek na pláži na Bahamách. Nikdo si to neuvědomuje, ale jsou to pěkně nebezpečná zvířata. Navíc já si toho dost nastudoval dopředu a vím, že odsud odváží každý den někoho do nemocnice. Očividně si ale zbytek lidí z naší i okolních skupin nic nenastudoval a pak dvě Číňanky plavaly na loď s pokousanými zadky (smích). Jinak žraloci, rejnoci, želvy – to vše je v pohodě, nějak nám ta mořská zvířata vyhovují skoro víc jak suchozemská. Naposledy nás v Namibii prohnal slon.
Jak jste dospěli k rozhodnutí procestovat svět s malým dítětem?
Ondřej: Jako většina lidí u nás jsme si jeli náš krysí závod ve firmě. Vstávání v šest ráno, papíry do noci. S tím rozdílem, že to člověk už bral jinak, když jsme měli Elliota. Lépe řečeno, Kamči došla trpělivost a chtěla s tím něco dělat. K tomu v tom čase přišla nabídka na prodej firmy a bylo všechno jasný. Pak už zbývalo jen koupit jednosměrné letenky na Srí Lanku, kde jsme naši cestu odstartovali.
Jak vaše rozhodnutí vzdát se „normálního“ života vnímá okolí? Řešíte to ještě vůbec?
Ondřej: Ono to samozřejmě vyvolalo mnoho otazníků. Nebereme Elliota babičkám a dědečkům? Nebude všem líto, že jim třeba ani nebudeme moci osobně popřát k narozeninám? A tak dále. Ale prostě tohle bylo naše rozhodnutí a my byli nesmírně vděční za to, jak to naše okolí vzalo. Navíc samozřejmě všichni o mně i Kamile věděli, že jsme srdcem cestovatelé, já žil chvíli v Miami a studoval angličtinu v Los Angeles, Kamila zase rok žila a studovala v Idaho.
Jak za hranicemi řešíte zdravotní péči? Připravujete si třeba pečlivě cestovní lékárničku nebo se předem raději nestresujete?
Ondřej: Cestovní lékárničku máme vždy připravenou na 110 %! Kamila ji připravuje dle domluvy s Elliotovou pediatričkou a doktorkou cestovní medicíny. Vždy se řeší i nové konkrétní země, které máme navštívit. Samozřejmě máme kvalitní cestovní pojištění a v každém státu mám vypsané adresy hlavních nemocnic i s kontaktními údaji.
Jak vnímá váš syn Elliot to, že se skoro každý den budí na jiném místě?
Ondřej: Je mu to úplně jedno. Zkoušeli jsme jeho reakci, když jsme se vrátili po 5 měsících na otočku do ČR, a v našem bytě vypadala jeho reakce jako ve kterémkoliv jiném na světě.
Cestovali jste i po Africe, ale zdrželi jste se tam jen kratší dobu. Proč?
Ondřej: Aktuální pracovní povinnosti, které nám naším cestováním vznikly, nás donutily se alespoň jednou za čtvrt roku otočit v ČR a vše oběhat. Navíc Afrika je nesmírně krásná země, ale určitě je lepší to prostřídávat s ostatními kontinenty. Pokud navštívíte 6 zemí v Africe, kde je hlavní turistika safari, začne to být dosti podobné. Každopádně jsme si z Afriky dovezli jen samá pozitiva a moc se tam opět těšíme.
Co vám do života cestování přináší? A co naopak bere?
Ondřej: Určitě nám přináší poznání mnoha kultur a nových lidí, což člověku velice otevírá oči a řekl bych, že si rozšiřuje perspektivu, ze které se pak na většinu věcí v ČR dívá jinak. Určitě nám třem to přináší společně strávený čas a krásné zážitky, které nám zůstanou navždy (a Elliotovi je následně připomeneme na našem Youtube… Smích). No a bere nám to čas s rodinou, to je asi to jediné, co bereme jako mínus našeho cestování.
Jaká destinace vás čeká v nejbližší době? A kam se naopak podívat nikdy nechcete?
Ondřej: Aktuálně vám odpovídám na otázky z Kanady, konkrétně z města Victoria, kdy nás zítra čeká výlet na kosatky. Následně letíme na Aljašku a pak do Kalifornie. A kam bychom nejeli? Nikdy neříkej nikdy, takže takovéto místo určitě nemáme. Samozřejmě nám jde v první řadě o bezpečnost Elliota, proto se určitě zatím vyhneme zemím Středního východu a Severní Koreji.
Co byste vzkázali lidem, kteří o vycestování pouze přemýšlí, ale mají obavy? Jak sebrat odvahu a vyjet?
Ondřej: Nad tím se právě nemůže přemýšlet, podle mě je nejdůležitější krok koupě letenky. Jakmile ji koupíte, vše už se přizpůsobí a vy nemáte cesty zpět. Čím více se nad tím přemýšlí, tím více se původní myšlenka vzdaluje.
