Klíšťata patří do řádu klíšťatovců, který zahrnuje přibližně 650 klíšťat, přičemž v našich klimatických podmínkách je nejznámějším klíštětem klíště obecné (Ixodes ricinus). Řadí se mezi roztoče a jako členovci jsou vývojově velmi blízcí pavoukům.
Žijí ve smíšených a listnatých porostech, v zahradách a v parcích. Dospělá samice klade do půdy a trávy vajíčka, jejichž počet může dosáhnout až několika tisíc. Z vajíček se líhnou šestinohé larvy nepatrné velikosti do 1 mm, které se přisají na mezihostitele, obvykle drobné hlodavce. Poté larva odpadne a mění se v osminohou nymfu, která již saje na větších mezihostitelích, psovi nebo kočce. Část jejich populace se svleče ještě v létě nebo na podzim a dospěje, část nymf přechází do klidového stadia a svléká se až na jaře, kdy dospěje a napadá velké hostitele – vysoká, skot, kůň i člověk.
Vzhledem ke změnám klimatu a rozvoji cestovního ruchu se hranice výskytu chorob, na našem území dříve exotických, posunuly. Od roku 1980 bylo na celé zeměkouli popsáno patnáct nových infekčních chorob přenášených klíšťaty. Souvisí to se změnami v druhovém zastoupení klíšťat; i v Evropě se začíná více než původní klíště obecné (Ixodes ricinus) uplatňovat jako vektor piják lužní (Dermacentor reticularis). Klíšťata jsou nyní hned po komárech považována za druhý nejčastější vektor infekčních chorob v říši hmyzu na světě. Jako krev sající parazité jsou klíšťata k přenosu virů, bakterií i prvoků velmi dobře disponována.
Za původce boreliózy v Evropě jsou považovány především B.garinii, B.afzelii a Borrelia burgdorferi sensu stricto přenášené klíšťaty rodu Ixodes – I. ricinus a I. persulcatus. Pouze velmi omezeně se na šíření nákazy podílí komáři, muchničky a blechy, přičemž volně v prostředí bakterie nepřežívá. Predispozicí pro přenos borélií jsou teplé a vlhké prostředí, zalesněný a křovinatý terén, přemnožení klíšťat a mezihostitelů, zejména jelení a srnčí zvěře, případně stěhovavých ptáků. Klinické příznaky se mohou objevit v období dvou až pěti měsíců po infekci. Nejčastějším příznakem boreliózy u psů je kulhání způsobené zánětem kloubů (chronická neerozivní polyartritida). V případě akutní infekce se objeví horečka, kulhání, nechutenství a zvětšené mízní uzliny. Reakce imunitního systému odpovídá za rozvoj zánětu ledvin (glomerulonefritidy) s projevy ledvinného selhávání. U oslabených jedinců se mohou objevit komplikace v podobě zánětu srdečního svalu (myokarditidy). Typické kožní příznaky popisované u lidí v podobě stěhující se červené kožní léze (erythema migrans) u psů a koček většinou chybí.
