Štítná žláza (ŠŽ), umístěná podkožně na přední straně krku, patří mezi žlázy s tzv. vnitřní sekrecí (endokrinní). To znamená, že jí produkované látky jsou uvolňovány přímo do krve, kterou jsou zaneseny na místo účinku. Na zadní straně ŠŽ jsou uložena čtyři příštítná tělíska, která mají také endokrinní charakter. Ve ŠŽ vznikají hormony tyroxin (T4), trijodtyronin (T3) a kalcitonin, v příštítných tělískách parathormon. Všechny vyjmenované látky se v organismu uplatňují v celé řadě životně důležitých dějů.
Ve ŠŽ může docházet jak ke snížené (hypotyreóza), tak ke zvýšené (hyperty-reóza) sekreci T3 a T4.
Syntéza hormonů ŠŽ je závislá na množství jodu v organismu a řídících hormonech produkovaných hypotalamem (část mozku) a hypofýzou (podvěsek mozkový, endokrinní žláza spojená s hypotalamem). Jod je ve ŠŽ vychytáván a zabudováván přímo do struktury T3 a T4 (číslo označuje počet atomů jodu v molekule). Hotové hormony jsou ve ŠŽ skladovány a podle potřeby uvolňovány do krve a odtud do tkání.
T3 a T4 ovlivňují metabolismus (látkovou přeměnu) všech základních živin (cukrů, tuků, bílkovin). Jsou zcela zásadní pro růst organismu, normální vývoj i fungování nervové soustavy nebo funkci srdce. Kalcitonin, produkovaný ve ŠŽ jiným typem buněk než předchozí dva hormony, a parathormon mají význam v metabolismu vápníku, a tedy i kostí.
Ve ŠŽ může docházet jak ke snížené (hypotyreóza), tak ke zvýšené (hypertyreóza) sekreci T3 a T4. V obou případech se často objevuje již zevně viditelné zvětšení ŠŽ označované jako struma. Příčiny i projevy hypo- a hypertyreózy jsou však výrazně odlišné. Níže popsané příznaky se objevují v různé míře i kombinaci v závislosti na tíži poruchy a celkovém zdravotním stavu pacienta.
1. Příčiny a projevy hypertyreózy
Zvýšená sekrece hormonů ŠŽ je nejčastěji způsobena autoimunitním onemocněním označovaným jako Basedowova-Gravesova choroba, kdy organismus vytváří protilátky, které ŠŽ stimulují k vyšší činnosti. Méně často ji vyvolávají záněty ŠŽ, nádory produkující hormony ŠŽ nebo nadměrné podávání těchto hormonů při léčbě hypofunkce ŠŽ.
Levotyroxin je třeba užívat přísně nalačno, tedy ráno půl hodiny před snídaní a v odstupu od ostatních léků.
Projevy hypertyreózy souvisí s vystupňovanými účinky T3 a T4. V organismu se výrazně zvyšuje látková i energetická přeměna a produkce tepla. Pacient tak netoleruje horko, nadměrně se potí, jeho kůže bývá teple opocená a zarudlá. I přes zvýšenou chuť k jídlu ve většině případů hubne, což je způsobeno např. zvýšeným odbouráváním svalové i tukové tkáně nebo průjmy. Zrychleně dýchá a zvyšuje se také jeho krevní tlak a srdeční frekvence, což může vést až k poruchám srdečního rytmu. Zvyšuje se činnost jater i ledvin.
Zejména v oblasti dolních končetin se objevuje svalová slabost, na rukou třes. Člověk trpící zvýšenou funkcí ŠŽ bývá často již na první pohled hyperaktivní, rychle mluví a je nervózní. Trpí nespavostí, z čehož plyne výrazná únava během dne. Padají mu ve zvýšené míře vlasy, jejichž kvalita je podobně jako v případě nehtů snížená. Objevit se mohou reverzibilní hyperglykémie (zvýšená hladina cukru v krvi), u žen poruchy menstruačního cyklu a v případě výše zmíněné autoimunitní příčiny hypertyreózy tzv. exoftalmus (vystoupení oka z očnice) doprovázený světloplachostí, slzením nebo zdvojeným viděním. Z dlouhodobého hlediska je pacient ohrožen zejména osteoporózou (řídnutím kostí).
2. Příčiny a projevy hypotyreózy
Příčin snížené funkce ŠŽ je mnoho, např. nedostatečný přísun jodu potravou, porucha některého z kroků syntézy hormonů ve žláze, vrozený defekt receptorů prostřednictvím kterých hormony ŠŽ působí, zánětlivé poškození ŠŽ, její chirurgické odstranění např. z důvodu karcinomu, nebo nedostatek hormonů řídících ŠŽ při onemocnění hypotalamu či hypofýzy.
Projevy hypotyreózy se liší v dětství a v dospělosti. Nedostatek T3 a T4 během nitroděložního vývoje a v raném dětství vede k nevratným poruchám růstu (nanismus) a intelektu označovaným jako kretenismus. V dospělosti se snížená funkce ŠŽ vyznačuje projevy obvykle opačnými k výše popsaným symptomům hypertyreózy.
Volba konkrétního způsobu léčby chorob ŠŽ vždy závisí na vyvolávající příčině. Obecně se hypertyreóza řeší podáváním léků snižujících její činnost (tzv. tyreostatika, např. karbimazol), chirurgickým odstraněním ŠŽ nebo léčbou radioaktivním jodem, který je ŠŽ aktivně vychytáván a působí její „vnitřní“ ozáření. Minimálně na začátku léčby je třeba klidový režim s vyloučením fyzické i psychické aktivity a v případě výrazných srdečních příznaků podávání léků snižujících srdeční frekvenci. Léčba tyreostatiky trvá obvykle několik měsíců a může předcházet výše uvedené radikálnější způsoby terapie.
Při hypotyreóze nebo odstranění ŠŽ je třeba nahradit chybějící hormony jejich podáváním ve formě tablet (tzv. substituční léčba levotyroxinem). Jejich dávkování může být u různých jedinců velmi odlišné, a pokud je endokrinologem správně nastaveno, nemá tato léčba žádné nežádoucí účinky. Obvykle je celoživotní. Levotyroxin je třeba užívat přísně nalačno, tedy ráno půl hodiny před snídaní a v odstupu od ostatních léků.
Pro normální funkci ŠŽ je třeba adekvátní přísun jodu. Negativně působí jak jeho nedostatek, tak také nadbytek. Jeho doplňování formou doplňků stravy je tak třeba vždy konzultovat s lékařem nebo lékárníkem.
