Mikroby očima nevidíme. A co oko nevidí, to srdce nebolí. Proto se o ně většinou zajímat, až když něco nefunguje, např. onemocníme. Není to tak dávno, kdy i v medicíně bylo běžně vnímáno, že: mrtvý mikroorganismus – dobrý mikroorganismus.
Co se potravin týče, je legislativa nastavená obdobně. Bezpečnost potravin je vnímána jako zamezení rizika všech potenciálně nebezpečných mikrobů (a většinou i všech mikrobů i zdraví prospěšných), viz i oficiální portály o bezpečnosti potravin a nejčastější hlášení o mikrobiální kontaminaci. Toto pojetí „sterilních potravin“ vyhovuje průmyslově zpracovávaným potravinám, kde je žádoucí dlouhá doba trvanlivosti. Použití konzervantů, stabilizátorů apod. se stalo běžnou záležitostí. Dnes máme potraviny „tak bezpečné“, že jsou mnohokrát z dlouhodobého hlediska až nebezpečné.
Spotřebitelé si navíc zvykli na potraviny s dlouhou dobou trvanlivosti. Změnili jsme i naše okolí. Žijeme ve městech a většinu volného času trávíme v interiéru, o práci nemluvě. S tím souvisí i kvalita vzduchu, který dýcháme, množství chemikálií a jejich vzájemných koktejlů, se kterými přicházíme chtě nechtě do styku. Navíc vše chceme čisté a voňavé, od povrchů kolem nás přes prádlo až po dětskou pokožku, kde použití vlhčených ubrousků je tak praktické.
Za změnu způsobu života a pohodlí musíme platit. Nemoci, které se kdysi vyskytovaly pouze vzácně, jsou dnes běžné. Proč dnes děti májí běžně alergie a ekzémy, když v 70. letech dvacátého století byl problém u nás najít dostatečně velkou skupinu pacientů na studie a publikovaly se články převážně ze Skandinávie, kde byli v četnosti onemocnění napřed.
Abychom mohli nemocem předcházet, musíme poznat jejich příčinu a způsob, jak na ně reaguje naše tělo.
Proto si dovolím trochu teorie, jak to v našem těle funguje, co se imunitního systému týče.
Každý člověk má po narození některé schopnosti vrozené (např. schopnost sát mléko), ale mnohým jsme se museli naučit – chodit, mluvit, budovat sociální kontakty, převzít za své chování odpovědnost, dospět. Museli jsme si vše zažít a občas utržit i nějaké rány.
Obdobně je to s imunitním systémem. Není plně vyzrálý, musí se toho hodně naučit a dobře naladit.
Má část vrozenou a část získané specifické imunity. Každá funguje jinak a vzájemně se doplňují.
Imunitní systém si své okolí osahává pomocí tykadélek zvaných receptory. Receptory vrozené imunity jsou označovány jako PRR (Pattern Recognition Receptors).
Mají velmi malý počet druhů receptorů 10exp2 na rozdíl od receptorů specifické imunity, kterých je cca 10exp.15 (TcR a BcR).
Na jeden typ receptoru vrozené imunity máme cca 10 bilionů receptorů specifické imunity. Pro představu, jak obrovské je to množství – dle odhadů až dosud žilo na světě cca 0,1 bilionu lidí.
Specifická imunita rozpoznává konkrétní molekulární detaily, PRR receptory vrozené imunity poskytují obecný přehled o nebezpečí (PAMP Pathogen Associated Molecular Patterns) nebo poškození (DAMP Damage Associated Molecular Patterns). Jsou evolučně konzervativní, tzn., že stejné receptory mají i evolučně vzdálené organismy, jako například v létě běžné octomilky obecné, známe i jako „vinné nebo ovocné mušky“ – modelový organismus, na kterém byly studovány.
Naše tělo je složitá „biochemická továrna“, která musí nepřetržitě bez přestávky fungovat v průměru skoro 30 000 dní. I kdyby nebyly žádné úrazy a infekce, dochází k opotřebení a poškození vlastních částí.
Proto současně kromě rozpoznání signálu nebezpečí z venkovního světa a poškození z vnitřního je velmi důležitá role rozpoznání „bezpečných“ vzorů (SAMP Self Associated Molecular Patterns), které dají imunitnímu systému informaci, že je vše, jak má být, a ten indukuje toleranci vlastních struktur.
Aby došlo správně k tomuto velmi jemnému nastavení systému schopnému současně ničit a odstranit cizí a poškozené a tolerovat vlastní, musí náš imunitní systém dostat to správné školení. Zejména se jedná nejen o prodělání si běžných dětských infekcí, ale i mít správnou funkci přirozených bariér s dostatkem mikrobiálních podnětů. Stejně jako u dětí, které jsou až přes příliš opečovávané, mají tzv. rodiče helikoptéry, kteří je neustále obletují a chrání, nedokážou dospět a naučit se správně reagovat. Obdobně i imunitní systém, který nemá přirozené mikrobiální podněty z okolí, ze stravy (vše úzkostlivě až sterilní) se nenastaví správně a reaguje přehnaně (alergie), nedostatečně (časté a opakované infekce) nebo správně netoleruje vlastní tkáně (autoimunitní onemocnění).
Dnešní děti navíc, žijí ve světě, kde technický pokrok změnil způsob a rychlost komunikace a vzniká rozpor mezi virtuálním světem a skutečností.
Obdobné zmatení je i u imunitního systému. Chemikálie, na které nebyl stavěný, nejenom působí přímo, ale i nepřímo. V reálném světě působí současně víc najednou tzv. koktejly. Ničí přirozenou bariéru kožního filmu (např. vlhčené ubrousky – čím lépe čistí a voní, tím je předpoklad i většího narušení přirozených bariér citlivé dětské pokožky). Nepřímo ovlivňují naši mikroflóru, která když má správné podmínky, nedovolí se uchytit patogenním „zlým“ mikrobům, a navíc produkuje látky, které nejenom vyživují, ale i chrání naše buňky jako např. výstelku ve střevě, kde i produkují pro mozek potřebné látky (např. serotonin nebo dopamin).
Uvědomit si, že jsme součásti přírody a změny životního prostředí ovlivní nejenom faunu a flóru, ale dřív nebo později i nás.
Máme sedavý způsob života. Trpíme chronickým stresem bez adekvátní reakce útěk/boj. Pohybem můžeme zlepšit nejen kondici, psychiku, ale i pasáž střev a tím pomoct i našim mikrobům.
Bez mikrobů bychom nemohli existovat. V každé naší buňce jsou tisíce primitivních mikroorganismů z říše Archea – mitochondrií – buněčných elektráren. Mají i svou samostatnou genetickou informaci (DNA), kterou dědíme z vajíčka po matce.
Součástí našeho těla jsou až 2 kg bakterií, kvasinek, plísní, virů a parazitů. Co se počtu buněk týče, převyšují počet našich buněk. Bylo překvapením, že lidská buňka má pouze cca 21 000 genů, kde navíc část genových sekvencí je mikrobiálního původu, především virového. Proto čtyři miliony genů našich mikrobů rozšiřují naší genetickou výbavu. Evoluční vývoj člověka probíhá právě pod vlivem mikrobiálních podnětů (včetně stravy). Nastavení imunitního systému a obranného zánětu je z důvodu chybějících mikrobiálních podnětů narušeno.
Mikrobiota – poskytuje podněty imunitnímu systému (MAMP Microbe-Associated Molecular Paterns) – podmnožina patogenních PAMP, které identifikují receptory vrozené imunity PRR a vedou k nastavení individuální imunitní reaktivity.
Když jíme, měli bychom myslet na to, že naše strava slouží nejen našim lidským buňkám, ale i našim mikrobiálním buňkám. Například mastné kyseliny s krátkým řetězcem (short chain fatty acids, SCFA) chránící střevo vznikají fermentací hlavně v první (vzestupné) části tlustého střeva působením bakteriálních enzymů na rozpustnou (fermentovatelnou) vlákninu.
Narušení mikrobioty vede k dysbióze (patologický stav – snížení druhové diverzity cca 40 000 taxonomických jednotek) naruší buňky DAMP a může vést až k nádorovému bujení (velké rozdíly v četnosti dle stravy např. u kolorektálního karcinomu). Alternaci k dysbióze má nadmíra červeného masa a nasycených tuků a xenobiotik, včetně ATB.
Imunocomplex pomáhá obnovit kontakt mezi člověkem a světem mikrobů, a to tak, že tělo vystavuje působení mikrobiálních buněčných stěn (gluko-mananový komplex), které stimulují receptory naší vrozené imunity, a které jsou pro nás důležité v případě, že jsme vystaveni bakteriálním či houbovým infekcím. Dále obsahuje nukleotidy (součást nukleových kyselin), které posilují naši obranu proti virům. Imunocomplex k tomuto „kontaktu“ s mikrobiálním světem navíc nabízí a je doplněný o probiotika s vlákninou, rostlinné pigmenty z arónie (antokyany) a vybrané vitaminy a minerály v menších dávkách tak, aby neovlivňovaly jejich další získávání z přirozených zdrojů. Pro správné naladění a udržení bdělosti našeho imunitního systému se Imunocomplex doporučuje užívat minimálně 3 měsíce. Imunocomplex byl vyvinut ve spolupráci s Univerzitou Karlovou.
