Bolest kloubů patří mezi nejčastější problémy, které nás v souvislosti s pohybovým aparátem mohou v průběhu života potkat. Stěžují si na ni především senioři, výjimkou však nejsou ani o několik dekád mladší lidé.
Při artróze dochází k degeneraci chrupavky tvořící dotykovou plochu mezi kostmi kloubu s následnými strukturními a funkčními změnami postiženého kloubu. Projevuje se především bolestivostí (zpočátku převážně po námaze, později i v klidu, bolest zesiluje vystavení chladu), tuhnutím kloubů při delší nečinnosti a zhoršováním jejich funkce. V pokročilých stadiích se potíže zhoršují a mohou být doprovázeny otoky, náplní kloubu i různými tvarovými úchylkami. Nejčastěji artróza postihuje kyčle, kolena a klouby rukou a prstů.
V prevenci nebo léčbě mírných až středních stadií artrózy se uplatňuje periodické podávání tzv. chondroprotektiv (glukosamin sulfát, chondroitin sulfát, kyselina hyaluronová, diacerein, výtažek z avokáda a sójových bobů), které jsou dostupné v řadě léčivých přípravků či doplňků stravy. Pro jejich maximální účinnost je třeba užívat je dostatečně dlouho a v dostatečné dávce.
Účinek léčby se obvykle projeví až po několika týdnech, proto je doporučená doba používání 2–3 měsíce. Protože přibližně stejnou dobu také léčebný efekt po vysazení přípravku přetrvává, doporučuje se kúru po 2–3 měsících zopakovat (min. 2x ročně). Kyselinu hyaluronovou je možné aplikovat také injekčně přímo do postiženého kloubu. Při tomto způsobu aplikace její efekt na snížení bolestivosti a zvýšení rozsahu hybnosti ošetřeného kloubu přetrvává obvykle 6–12 měsíců. V těžších stadiích artrózy je nezbytná léčba chirurgická (od ošetření poškozené chrupavky až po totální náhradu kloubu).
Samozřejmostí jsou ve všech stadiích onemocnění režimová opatření spočívající zejména ve snižování nároků na kloub. Je tak třeba se vyhýbat např. zvedání těžkých břemen, chůzi po nerovném terénu, práci vkleče či ve dřepu, nevhodným sportovním aktivitám (např. běh, jízda na koni), nosit kvalitní a pohodlnou obuv a používat vhodné kompenzační pomůcky (např. hole, ortézy). Pro posílení svalů a udržení rozsahu hybnosti kloubů je prospěšné vhodné cvičení. U osob s nadváhou či obezitou je nezbytná redukce hmotnosti. Režimová opatření mohou být na doporučení lékaře doplněna např. vodoléčbou, magnetoterapií, ultrazvukem nebo aplikací chladu a tepla. Při neúspěchu výše uvedeného je třeba pro zmírnění bolesti nárazová nebo pravidelná aplikace analgetik (např. paracetamol) nebo nesteroidních antiflogistik (látky potlačující bolest a zánět, např. ibuprofen, diklofenak).
Zánětlivé postižení kloubů je označováno jako artritida. Ta může být infekčního (poměrně vzácně, původcem jsou nejčastěji bakterie) nebo neinfekčního původu. Její projevy jsou podobné jako v případě artrózy, bolest typicky doprovází otok, zarudnutí a zvýšená teplota v okolí postiženého kloubu. Neinfekční artritidy vznikají především na podkladě tzv. autoimunitního procesu, což je stav, kdy imunitní systém (IS) napadá z ne zcela jasných důvodů vlastní tkáně.
Tak vzniká např. revmatoidní artritida (progresivní polyartritida), která kromě kloubů postihuje i další tělesné struktury (např. kůži, cévy, oči) a zpočátku se projevuje zejména v oblasti drobných kloubů ruky. Dochází při ní k postižení kloubní výstelky, která postupně přerůstá kloubní chrupavku, čímž se nenávratně mění vzhled i funkce postiženého kloubu.
Dalšími chronickými zánětlivými revmatickými onemocněními postihujícími také klouby jsou např. Bechtěrevova nemoc (ankylozující spondylartritida) a psoriatická artritida. První uvedená choroba zasahuje pojivové tkáně, zejména klouby a vazy páteře, jejíž hybnost postupně snižuje. Druhá může doprovázet lupénku (psoriázu) postihující především kůži.
K zánětu kloubů může dojít také po nesprávně léčené streptokokové bakteriální infekci (např. streptokoková angína), kdy i po odeznění primárních potíží cirkulují v krvi protilátky vytvořené IS původně proti streptokokům, které ale mají schopnost vázat se i na tělu vlastní tkáně v kloubech, ledvinách či srdci a vést k jejich poškození. V případě postižení kloubů se pak jedná o revmatickou (ne revmatoidní!) artritidu. Postiženo je obvykle více kloubů najednou a přítomna je horečka.
Vlivem nesprávné životosprávy, především nadměrné konzumace masa a alkoholu, se poměrně často vyskytuje tzv. dnavá artritida, která vzniká na podkladě zvýšené hladiny kyseliny močové v krvi (hyperurikémie). Kyselina močová má schopnost ukládat se v podobě krystalků v kloubech, kde aktivací IS vyvolává neinfekční zánět. Dnavá artritida postihuje především drobné klouby nohy.
Prevence popsaných autoimunitních zánětlivých onemocnění kloubů není známa. Aby se předešlo dlouhodobým následkům choroby, je třeba je včas diagnostikovat a správně léčit specifickými typy léčiv. Prevencí revmatické artritidy je vhodná antibiotická léčba streptokokových infekcí. Dnavé artritidě lze předcházet zdravým životním stylem a v případě zvýšené hladiny kyseliny močové v krvi podáváním léčiv schopných ji pozitivně ovlivňovat.
Bolest kloubů při její známé příčině a vhodné základní léčbě může být mírněna podáváním analgetik nebo nesteroidních antiflogistik, která jsou pro svou schopnost mírnit také zánět, zvlášť v případě artritid, léčivy volby.
