K malému zamyšlení nad touto otázkou mě přivedly dvě skutečnosti. První byla návštěva ostravského Minikina, kde jsem zhlédl dokumentární film Sama o Lubě Skořepové, který vřele doporučuji. Druhou skutečností bylo moje životní jubileum 50 let, které není nijak závratné ve srovnání s věkem herečky.
Na Vánoce, přesně 23. 12. 2017, tomu bude rok od jejího odchodu ve věku 93 let. A jak bylo v dokumentu ukázáno, ona „hrála“ až do konce. Nemocná, stará, bez přátel a bez rodiny, proto i název filmu – SAMA. Některé její role určitě znáte. Vzpomínáte? Filmy jako Příliš hlučná samota, Černá punčocha, Smrt talentovaného ševce. Nezapomenutelný zážitek bylo pro mne vidět Lubu Skořepovou naživo v divadelní hře César a Drana v Divadle Rokoko. Tenkrát bylo paní Skořepové „teprve“ 80 let. Hra vyprávěla příběh staré cikánky a jejího koně, děj hry se občas prolínal s životním osudem samotné herečky a přes hodinu trvající vystoupení Luby Skořepové, vitální, moudré a zralé ženy vědomé si svého věku a slabin, bylo opravdu nezapomenutelné. Má můj obdiv, je pro mě inspirací a s několika postřehy se pokusím podělit i ve vztahu k vám, lidem mého a zralejšího věku, kteří promýšlíte, jaké to bude v důchodu, jaké to bude, až budu mít 80 let, nemluvě 93 let jako paní Skořepová.
Přemýšlejí lidé vůbec o tom, jak bude vypadat jejich život v důchodovém věku, na co se mají připravit? Podle statistik a výzkumů, které shrnula ve své studii doktorka Kamila Svobodová (cituji z její práce níže, je zaměstnancem Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí), se dá říct, že většina lidí se nepřipravuje vůbec nebo jen minimálně a nechává vše na poslední roky před samotným důchodem. Většina (68 % lidí) preferuje pasivní přístup. 22 % lidí udělá před důchodem praktická opatření (výměna bytu, nákup spotřebičů, finanční gramotnost). Plánovitě a aktivně se přípravě věnuje 10 % lidí převážně s vyšším vzděláním.
Přechod do důchodu je charakteristický několika zásadními změnami. Především končí ekonomická etapa života, dochází k nárůstu volného času a velmi časté je osamocení. Právě to, pokud je spojeno s časem, může být opravdu stresující. Zvlášť limitující je to u žen, které mají své děti a rodiny daleko od sebe a žijí v představě spokojeného důchodu s péčí o rodinu, vnoučata. Důležitým aspektem je také ztráta sociálních kontaktů, především v práci, a tím i ztráta seberealizace, integrity a dobrého pocitu být prospěšný svému okolí. Všechna výše vyjmenovaná úskalí můžeme vnímat nejenom jako ohrožení, ale naopak jako uvolněný prostor pro vlastní sny a iniciativu, která není regulovaná požadavky okolí, ale naopak je usměrňována vlastním přáním. Například v Japonsku se tradičně lidé důchodového věku zapojují do dobrovolných aktivit různého rázu a jejich dobrovolnická činnost je vysoce ceněna. V Česku fenomén dobrovolnictví příliš rozšířen není, základní informace lze nalézt na www.dobrovolnik.cz. Organizace, které s dobrovolníky pracují, jsou vděčny za každou přidanou ruku, na věku opravdu nezáleží, naopak zkušenosti pokročilejšího věku jsou ceněny. V současné době jsou také čím dál propracovanější celoživotní vzdělávací programy na vysokých školách (např. Univerzita Palackého v Olomouci) a univerzity třetího věku pro seniory (např. Slezská univerzita v Opavě).
Psycholožka Haškovcová definovala 5 základních druhů reakcí při odchodu do důchodu. Prvním typem reakce je AKCEPTACE. Člověk se vyrovnává s realitou, umí se těšit ze života, umí se vyrovnat i s tím negativním, co stáří přináší, je tolerantní k okolí, otevřený, přizpůsobivý. Druhou možnou reakcí je ZÁVISLOST, která je značně pasivní, člověk spoléhá hodně na své okolí a na to, že mu někdo pomůže (často to bývá aktivnější partner nebo děti), vzdává se vlastní iniciativy. Třetí reakcí je OBRANNÁ strategie – takoví lidé si nepřipouštějí realitu, většinou hodně pracují do poslední chvíle a bývají i na obtíž svému okolí, často i přes svou vysokou erudici. Čtvrtá strategie se dá označit jako NEPŘÁTELSTVÍ vůči okolí i sobě samému. Takto vnímaná realita je spojena s řadou negativních emocí, za příčinu problémů jsou označováni všichni kolem, takoví lidé jsou morousové, nepříjemní, někdy až agresivní. Poslední formou reakce při odchodu do důchodu je SEBENENÁVIST. Jde o velmi pesimistickou formu vnímání reality, kdy člověk na vše pohlíží podezřele, je depresivní, obviňuje své okolí.
Jak se připravuje na důchod psycholog? Kromě penzijního a životního pojištění, které mám již řadu let, si kupuji knihy, které teď asi nepřečtu, jen listuji, ale v důchodu snad. Dále si do zásoby kupuji modely letadel z II. světové války, až bude čas, budu je skládat. A samozřejmě mám v archívu přes 10 tisíc fotek letadel pro jejich třídění, archivaci a případně vystavení (jsem spotter). Plánuji řadu aktivit, hlavně cestování a studium toho, co jsem se zatím nenaučil, včetně svářečského kurzu, protože ten mi do plnohodnotného života chybí.
Je těžké říct, kdy a na co přesně se má člověk připravit. Každý je jiný, a proto i příprava na důchod je individuální. Pokud vycházíme ze statistik, můžeme říct, že většina lidí se přípravou na odchod do důchodu příliš nezabývá, tuto otázku si začíná pokládat ve věku okolo 50 let 30 % lidí. Paradoxně mladší generace je na tom podstatně lépe, uvědomuje si realitu a to, že důchod dnes znamená snížení ekonomické soběstačnosti a s tím mnoho spojených problémů. Až 39 % čtyřicátníků začíná řešit finanční zajištění na důchod, a dokonce už i mnozí třicátníci začínají vnímat tuto nutnost (18 %).
Z pohledu psychologa jsou ještě dvě důležité složky přípravy na důchod:
Vážení pacienti a klienti lékáren, dovolte mi na závěr ještě upozornit na fenomén, který vznikl teprve v poslední dekádě vývoje naší společnosti a je spíše odrazem našeho blahobytu a životní úrovně. Je to samota a izolovanost starších lidí. Jejich společenské postavení je slabé u produktivní i mladé populace. Příčiny jsou různé, od absence přirozených autorit přes styl a metody direktivní výchovy až po nedostatek lásky a tolerance. Izolovanost je problém, přes 50 % lidí v produktivním věku připouští, že žít sám je lepší než v páru. Ve Švédsku se dožívá důchodu samostatně, bez partnera, přes 71 % obyvatel a jsou spokojení. Pokusme se kolem sebe vidět i ty, které často přehlížíme nebo jsou nám jen sousedy a jsou sami. Věnujme jim pohled, pozdrav nebo i dotaz, zda je něco, co pro ně můžeme udělat. Většinou potěší vlídné slovo nebo jen malá naděje potřebnosti pro druhé.
Na závěr z výzkumů uvedu poslední zjištění. Statistika u více než 2 100 respondentů ukázala, že příprava na důchod není pro většinu stresující a náročnou etapou života. Negativních dopadů se obává malá skupina důchodců. Ostatní se s tím smířili nebo mají nevyhraněný pohled na věc, takže jsou v neutrálním hodnocení. Nebojte se stáří a důchodu. Udělejte si plán, sepište si všechna přání, která si chcete splnit, k některým z nich připište i s kým si je chcete plnit. Buďte aktivní k životu i v době, kdy plánujete důchod. Věřte, že důchod vám toho může mnohem víc DÁT než vzít.
