V jednom z minulých čísel magazínu Mojelékárna bylo pojednáno o často se vyskytujícím očním onemocnění – syndromu suchého oka, které lze ale v jeho lehčích stadiích úspěšně léčit volně prodejnými přípravky ještě před návštěvou očního lékaře. V tomto textu se zaměříme na závažnější oční onemocnění, která rozhodně tzv. samoléčení neumožňují a která v některých případech dokonce ani při včasném zásahu lékaře bohužel vyléčit nelze a úspěchem je pouze zpomalení jejich dalšího zhoršování.
Věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD) je ve vyspělých zemích nejčastější příčinou ztráty zraku u osob nad 55 let věku. Jedná se o postižení centrální části sítnice, tzv. žluté skvrny (makuly, u zdravého oka místo nejostřejšího vidění), které zpočátku způsobuje rozostřené nebo pokřivené vidění, jež znemožňuje postižené osobě vidět za tmy, rozeznávat barvy či tváře, číst nebo řídit auto. Později je v centru zorného pole pouze velká černá skvrna a zbytek je rozostřen. V konečné fázi dochází k úplné slepotě. VPMD postihuje nejprve jedno oko, ve druhém se však projeví během několika let také.
Rozlišují se dvě formy onemocnění – suchá a vlhká. Suchá forma VPMD, která naštěstí progreduje velmi pomalu a závažnou poruchu zraku působí jen výjimečně, postihuje většinu pacientů s VPMD. Vlhká forma se vyskytuje asi jen v 10 % případů, ale postupuje velmi rychle a je zodpovědná za většinu závažných poruch zraku včetně slepoty v důsledku VPMD.
Za příčiny VPMD jsou považovány dědičné vlivy, kouření cigaret, nadměrná expozice slunečnímu záření nebo obecně hlavní příčiny srdečně-cévních onemocnění (např. obezita, vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu, cukrovka). Vyšší riziko onemocnění mají starší lidé, ženy a osoby se světlou duhovkou. V prevenci onemocnění je zásadní ochrana zraku přes sluncem (ideálně kvalitními slunečními brýlemi), nekouření a celkově zdravá životospráva (např. strava bohatá na antioxidanty – vitaminy A, C, E, betakaroten, lutein, zeaxantin).
Léčba suché formy VPMD je pouze podpůrná. Spočívá v podávání doplňků stravy s obsahem antioxidantů a některých minerálů (např. zinek, měď). Vlhkou formu je třeba léčit již od stanovení diagnózy velmi intenzivně, aby se zpomalila nebo ideálně zcela zastavila její další progrese. Využívají se především nitrooční injekce s faktorem potlačujícím novotvorbu cév v oblasti sítnice, což je hlavní příčinou této formy VPMD, nebo tzv. fotodynamická a laserová terapie likvidující již vzniklé patologické cévy. Léčbu je třeba opakovat, protože nepůsobí trvale.
Retinopatie
Retinopatie označuje nezánětlivé poškození sítnice (retiny) způsobené nejčastěji cukrovkou, ale také vysokým krevním tlakem, vysokou hladinou cholesterolu, některými onemocněními krve (např. leukémie), revmatickými chorobami postihujícími mimo jiné cévy (např. revmatoidní artritida, systémová sklerodermie) či toxickými vlivy (např. ozařování nádorů v oblasti hlavy). Při retinopatii dochází k poškození drobných cév vyživujících sítnici a v těžkých případech i ke krvácení do sítnice a sklivce, nebo dokonce k odchlípení sítnice.
Projevuje se zhoršováním zrakové ostrosti, pacient vidí rozmazaně a v zorném poli se mohou objevovat tmavé skvrny. Zrakové potíže nemusí pacient s retinopatií dlouho vnímat nebo bývají zpočátku pouze přechodné, proto je třeba u rizikových stavů zrak vyšetřovat opakovaně preventivně. V těžkých stadiích pak totiž dochází až k oslepnutí.
V léčbě retinopatie je zásadní ovlivnění vlastní příčiny retinopatie, je-li to možné. Tedy u nejčastější formy, kterou je jednoznačně diabetická retinopatie, důsledné dodržování léčebného režimu, aby bylo dosaženo co nejlepší úrovně glykémie (hladiny cukru v krvi). Zároveň je třeba cílit i na další rizikové faktory, které cukrovku často doprovází (vysoká hladina cholesterolu, vysoký krevní tlak). Specifickou léčbou retinopatie je především ošetření sítnice laserem (tzv. fotokoagulace), které je třeba většinou provádět opakovaně, ale může stabilizovat i pokročilé formy onemocnění. Léčbu lze doplnit podáváním některých léčiv pozitivně ovlivňujících kvalitu cév nebo zlepšujících prokrvení.
Závažné poškození zraku mohou zpočátku signalizovat i jenom banální či přechodné obtíže.
Katarakta neboli šedý zákal je onemocnění oční čočky, kdy dochází k jejímu zakalení. Již název choroby napoví, že pacient s šedým zákalem vidí jakoby přes šedý filtr. Vidění je rozostřené, objevuje se světloplachost, zhoršuje se vidění do blízka i na dálku a mění se vnímání barev. Katarakta se může projevit také dvojitým viděním. Nakonec může dojít i k úplné ztrátě zraku, což se však v současnosti děje prakticky pouze v rozvojových zemích, kde není dostatečná úroveň lékařské péče.
Onemocnění může být ve vzácných případech vrozené (např. po prodělání některých infekčních chorob matkou v těhotenství), většinou však vzniká ne zcela objasněnými mechanismy vlivem stárnutí oka po 60. roce života. Jednostranně se může objevit také v různém časovém odstupu po poranění oka. Faktory, které urychlují rozvoj šedého zákalu, jsou některá oční (např. těžká krátkozrakost) i celková onemocnění (např. cukrovka), nedostatečná ochrana zraku před slunečním zářením, špatná výživa, kouření nebo užívání některých léčiv (např. kortikosteroidy). V rozvoji choroby hraje svou roli také dědičnost, častěji se šedý zákal objevuje u žen. Může postihnout jedno i obě oči.
Jediným účinným řešením šedého zákalu je operace, při které dojde k výměně zakalené oční čočky vhodnou čočkou umělou. Zákrok se ve většině případů provádí pouze v lokálním znecitlivení, což umožňuje operovat i z hlediska celkové anestezie rizikové pacienty (např. ve vysokém věku). Zároveň při něm lze vyřešit i některé refrakční vady oka (např. krátkozrakost). Až na výjimky není již třeba umělou oční čočku během života měnit.
Nikdy nepodceňujte ani zdánlivě banální zrakové změny!
